V rubrice Cestování začíná už trochu sedat prach, tak je potřeba to tam zase trošku oživit. A teď po návratu z třídenního výletu do Prahy, který jsme podnikly s mamkou coby dámskou jízdu, se to skvěle hodí. Jelikož jsme už obě tento rok naše hlavní město navštívily, rozhodly jsme se místům s vysokou koncentrací turistů vyhýbat, co to jen půjde, a projít si trochu klidnější oblasti.
Nejprve jsme měly naplánováno zajít do vily Bertramka, kterou obýval sám Mozart, když zavítal do Prahy. Tato památka je už bohužel trochu zchátralá, což je podle mě velká škoda. Ještě v roce 2000 vypadala moc hezky a udržovaně, pořádaly se tu i koncerty. Dneska se za domem rozkládá doslova buš, kterou byste si s věčně zalidněným městem vůbec nespojili.
Okolo busty slavného skladatele vesele bují ostružiní.
Na tomto kamenném stole podle pověsti dokončil jednu ze svých oper, Dona Giovanniho. Teď by se chudák Amadeus asi dost zhrozil, co se s jeho milovaným místečkem stalo.
To bych to nebyla já, abych si nezkusila vyfotit detail.
Od obrázků na internetových stránkách se realita poněkud odlišuje.
Naší další zastávkou byl Malostranský hřbitov. Původně sloužil jako místo posledního odpočinku pro ty, jejichž životy ukončil zákeřný mor, později zde však bývali pohřbíváni spisovatelé, malíři a jiní slavní lidé.
Jako správný fanoušek Doctora Who, jsem ani nemrkla. :D
Chrám svatého Mikuláše zaujme svými stropními malbami a bohatou výzdobou, jak se na baroko sluší a patří.
I když na náboženství až tolik nejsem, při pohledu na ty obří kopule spadne čelist snad každému.
K bezesporu nejhezčím místům, jež jsem toho dne viděla, patří Vrtbovská zahrada. Za ukázkového cukrování místní hrdličky zde najdete příjemné ticho a klid, přestože se nacházíte velmi blízko ulici zaplněné turisty.
Fotit kytky, to je moje.
V zadní části zahrady, coby kamenem dohodil k velvyslanectví USA, najdete vyhlídku, odkud máte celou Prahu jako na dlani.
Pokračovaly jsme procházkou po Kampě, nemohly jsme tudíž jen tak minout v poslední době tak oblíbenou Lenonovu zeď. Sice je tam na můj vkus moc hipsterů, ale musím uznat, že má své kouzlo.
Den jsme potom zakončily Střeleckým ostrovem, kde jsme se jen vyvalily na lavičku a užívaly si letního večera.
Pondělí probíhalo ve znamení židovské kultury. Prolezly jsme skoro všechny synagogy a muzea, co jich v Praze najdete. Tohle je Španělská synagoga, dle mého názoru ta nejpůsobivější.
Docela zvláštní socha spisovatele Franze Kafky.
V poledne jsme se zase trochu motaly okolo Kampy.
Zahrady pod Pražským hradem jsme samozřejmě také nemohly vynechat.
Když jsme se pokochaly květenou a výhledy na střechy Prahy, zamířily jsme se zase flákat na Střelecký ostrov. Tam se vlivem nějaké podivné náhody zrovna konalo zahájení Prague pride, z čehož jsem málem dostala infarkt, jelikož jsem měla za to, že tento festival LGBT komunity proběhl už někdy v červnu a že se ho zúčastním minimálně příští rok. Každopádně jestli se tento týden vyskytujete někde poblíž, určitě bych se být vámi zašla podívat. Já jsem si stihla jen koupit charitativní duhovou vlaječku, ale celý zbytek cesty do hotelu jsem s ní šťastně mávala, což se důchodcům v MHD určitě moc líbilo.
Poslední den jsme vyrazily na Strahovský klášter. Cílem každého knihomola zde musí být knihovna, z které až oči přecházejí. Bohužel se tam focení platilo, tudíž nemám na to krásné místo žádnou památku.
Jak jsme se proplétaly spletitými uličkami Hradčan, narazily jsme na zahradu u ministerstva zahraničních věcí, kterou jsme si celou prošly.
Zde také byla pořízena jedna z mála povedených fotek mě. Ostatní jsou, kvůli mé neschopnosti jakkoli zapózovat, odsouzeny k rychlému konci.
Tohle domovní znamení bylo moc roztomilé na to, abych si ho nevyfotila.
Na závěr jsme si daly oběd v kavárně Slavia, kam si chodilo pochutnávat na kávě mnoho slavných umělců. Ty tři dny jsem si opravdu maximálně užila, bylo to opravdu mnohem lepší, než kdybychom se pekly na Karlově mostě, mačkaly u Orloje nebo se po sto prvé vláčely po Pražském hradě.
Žádné komentáře:
Okomentovat