SCM music player

5. října 2016

Nejtemnější část lesa | Recenze

Název: Nejtemnější část lesa
Originál: The Darkest Part of the Forest
Autor: Holly Blacková
Počet stran: 336
Nakladatelství: Omega
Vydání: první

V městečku Fairfold, ležícím uprostřed lesů, se svět smrtelníků prolíná se světem víl a skřítků. Jeho obyvatelé žijí s kouzelnými bytostmi relativně v míru, nicméně pokud nevíte, jak s vílami vycházet, nenosíte ty správné amulety nebo jste sem přijeli jako turisté, stanete se obětí jejich krutých legrácek, které vás mohou stát i život.
Největší kuriozitou Fairfoldu však již odnepaměti byla skleněná rakev, v níž spí překrásný rohatý chlapec s ušima špičatýma jako nože. Ačkoliv to mnozí zkoušeli, chlapcův hluboký spánek se ještě nikdy nikomu přerušit nepodařilo. Jednou však sourozenci Hazel a Ben, kteří spícímu elfovi po celý svůj život chodívali šeptat svá tajemství a touhy, najdou rakev rozbitou. A všichni ve Fairfoldu jsou rázem ve velkém nebezpečí.

Na Nejtemnější část lesa jsem měla políčeno už poměrně dlouho, ale když jsem knihu dočetla, tak nějak jsem si o ní nemohla utřídit myšlenky, tudíž jsem napsání recenze neustále odkládala. Do toho přišla škola a já s hrůzou zjistila, že na vyšším gymplu se s náma už nikdo ne*ere, diář najednou svítil všemožnými barvami, označujícími písemky a zkoušení, a já nevěděla, kam dřív skočit.
Nedávno jsem se ale vrátila z baletního představení Shakespearova Snu noci svatojánské, kde víly hrajou celkem důležitou roli, což mi Nejtemnější část lesa připomnělo. Jak se mi tedy líbila?

Zdroj
Na tuto knihu jsem se hodně těšila, byla však pro mě docela zklamáním. Ani trochu mi nesedl styl psaní, připadal mi jakýsi zmatený a možná až příliš jednoduchý. Kdybych to četla v originále, možná bych to vnímala jinak, ale čeština se k autorčinu psaní zkrátka nehodila. Také mi vadil velký počet hrubých gramatických či tiskových chyb, čímž se můj zážitek ze čtení stal ještě nepříjemnějším.
Děj byl vymyšlený zdařile, ale chtělo by ho dle mého názoru trochu více propracovat. Větší část knihy se v podstatě nic zajímavého neděje, teprve ke konci dostal příběh spád, ale stále tomu něco chybělo. Je velká škoda, že se paní Blacková rozhodla psát skoro výhradně z pohledu Hazel, čímž promarnila skvělou příležitost. Benův pohled se objevuje pouze občas, když se to autorce hodilo, což mě trochu namíchlo, jelikož pro mě byl Ben postavou mnohem zajímavější než jeho sestra.
Co se mi ale velmi líbilo, bylo prostředí. Knihy s vílím folklorem mě vždycky strašně přitahují, zejména tehdy, když jsou víly, skřítci, elfové a jim podobní podáni tou divočejší, nelidštější formou, jako bytosti, u nichž nevíte, jestli vás políbí nebo rozpárají vaše hrdlo. Právě čtení o jejich půlnočních tancovačkách a lstivých žertech mě na knížce bavilo asi nejvíce.

Hazel, hlavní hrdinka, mi se svými neustálými lžemi a polopravdami, kterými si všechno tak akorát ztížila, lezla docela na nervy, nakonec bych ji však za špatnou postavu neoznačila. Přece jen to byla statečná bojovnice a odhalení všech jejích tajemství její povahu trochu osvětlilo.
Musím ale přiznat, že mnohem bližší mi byl její bratr Ben, mimochodem gay, jenž v příběhu mohl dostat mnohem víc prostoru. Nebudu si ale stěžovat, taky mohl být odkázán do role nejlepšího kamaráda, nebo hůř, nevinné oběti.
Rohatý chlapec Severin splňoval všechny moje požadavky na správného elfa, nechoval se tedy příliš jako obyčejný člověk, ale jako nevypočitatelná bytost z jiného světa. Lidské emoce mu však naštěstí nechyběly, mohl se tudíž dát dohromady s jedním ze sourozenců. Neřeknu s kterým. Ha!

Nejtemnější část lesa mě z čtenářského hlediska celkem zklamala, na druhou stranu mě však zaujalo originální prostředí, ani postavy mi nepřipadaly špatné. Cena Young Adult Book of the Year mi nicméně připadá poněkud neoprávněná, v roce 2015 přece vyšlo určitě spousty mnohem podařenějších youngadultovek, ne?

Hodnocení:
59%




Okomentovat