SCM music player

16. října 2016

Bílá cesta | Recenze

Název: Bílá cesta
Originál: The White Road
Autor: Lynn Flewelling
Díl: 5/7
Počet stran: 288
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: první

Přestože se Seregilovi a Alekovi se podařilo přežít otroctví v nepřátelském Plenimaru, jejich problémy zdaleka nekončí. Pořád jim totiž zůstalo rhekaro, dítě, které s pomocí Alekovy krve Häzadrielfaie stvořil jeho bývalý pán Yhakobin. Kromě užitečných léčivých schopností umí také zabíjet, což by dávalo tomu, kdo rhekaro získá, strašlivou moc. Dokonce by mohl zvrátit i průběh války!
 Po rhekaru prahne i nepřítel naší dvojice, Ulan í Sathil, který jej zamýšlí využít pro své vlastní nekalé záměry. To však Alek se Seregilem nechtějí dopustit a jsou nuceni uzavřít nečekaná spojenectví.
Konečně jsem se po větší pauze zase dostala k Nočním běžcům. Předchozí díl byl díky těm otrockým scénám naprosté mučení, takže jsem se hrozně těšila, až bude můj oblíbený páreček zase pohromadě a vyrazí spolu s Micumem na nějaké pořádné dobrodružství. A víte co? Přesně to se stalo.

Zdroj
Byli to skoro přesně ti staří dobří Noční běžci, jak je známe. Spousty bojování, napětí, lásky, slovních přestřelek a zkrátka všeho, co na této sérii tak miluju. Dějová linka s rhekarem Sebrahnnem, jež započala v Návratu stínu, se zde rozvinula a také skončila. Očekávala jsem, že se trochu více protáhne a nějakým způsobem ovlivní probíhající válku s Plenimarem, což se k mému překvapení nestalo.
Zase se však hodně cestovalo, kromě Plenimaru se také velká část příběhu odehrávala v naší oblíbené Skale a podíváme mimo jiné také do Seregilovy domoviny, území klanu Bôkthersa.
Kromě nových míst se objevuje také pár nových postav. A konečně se dozvíme něco o Alekových kořenech, konkrétně o té Aurënské části.
Většinu věcí, co bych chtěla vychválit, jsem už vychválila v předešlých recenzích. Třeba to, jak úžasně paní Lynn Flewelling píše. Nemám slov, opravdu.
Trochu je mi líto, jak to nakonec se Sebrahnnem dopadlo, už jsem si v duchu malovala šťastnou rodinku, jenže už od počátku byla tahle představa poněkud nereálná, jelikož s Alekovým a Seregilovým stylem života by to opravdu moc nesedělo.

Čímž se dostávám k postavám. Alek se Seregilem jsou klasicky power couple a to, jak děsně je zbožňuju tady radši ani nebudu vypisovat. Setkáváme se ovšem také s částí staré party. Thero! Micume! Chyběli jste mi!
Jako hlavní záporák zde opět vystupuje slizký dědek Ulan í Sathil a k mému rozhořčení se do hry opět vrací i hnusný hajzl Ilar. Nyní ho už však nepovažuji za postavu hodnou nenávidění, jako spíš politováníhodnou trosku. A snad to tak i zůstane.

Dočista jsem zapomněla, že Noční běžci jsou vlastně jedna z mých oblíbených sérií a teď tu mám slzy v očích, když jančím nad její dokonalostí. Slabá místa by se našla, to ano, ale Bílá cesta dokázala, že úpadku kvality je konec. Pokud budou poslední dva díly aspoň takové, budu naprosto spokojená.

Hodnocení: 
90%



Okomentovat