Anime recenze | Hourou Musuko

Název: Hourou Musuko

Název ve znacích: 放浪息子

Anglický název: Wandering Son

Rok vydání: 2011

Počet epizod: 12

Děj: 

Shuuichi Nitori by mohla být nejkrásnější dívkou na škole, kdyby se ke svému zděšení nenarodila v klučičím těle. Naštěstí ve svém okolí není jediná. Je tu také její vytáhlý kamarád Yoshino Takatsuki, který se, přestože je biologicky holka, cítí více jako chlapec. Dva kamarádi, sdílející podobné tajemství, v sobě navzájem postupně nacházejí útěchu. Jejich životy se však značně zkomplikují, když musí čelit neprozkoumaným vodám nové školy, snaží si najít nové přátele a zároveň se nevzdálit od těch starých. K tomu se přidávájí téměř nepřekonatelné problémy s jejich transsexualitou, začínající pubertou a vztahy. 

Opening:

Jelikož jsem toho v poslední době moc nepřečetla, rozhodla jsem se svůj návrat na blog započít recenzí na anime, které jsem tuhle zkoukla. Narazila jsem na něj v době, kdy jsem zoufale hledala nějaké seriózní LGBT anime. Nebyla jsem si vůbec jistá, jestli něco takového vůbec existuje. A jak jsem tak prohrabávala internet, zrak mi padl právě na Hourou Musuko. Neumíte si představit, jak jsem za to ráda. 

Každý z vás už asi někdy slyšel o japonské yaoi a yuri tvorbě. Možná už díky tomu také někoho z vás napadlo, jaké Japonsko není úžasně otevřené a akceptující. Smutným faktem bohužel je, že místní LGBT+ komunita to nemá o nic jednodušší. Yaoi a yuri jsou z velké části psány heterosexuálními autory a určené jsou většinou jen pro pobavení heterosexuálních čtenářů. Trans lidé se občas někde objeví také, nicméně jsou vnímáni spíše jako komický prvek nebo jakási ''past''.

Zdroj

A přesně takové věci v Hourou Musuko nenajdete. K problémům LGBT+ lidí přistupuje se vší seriózností a to i přesto, že hlavními hrdiny jsou žáci nižší střední školy. Když totiž v této poměrně brzké fázi života začnete pochybovat o své genderové identitě či sexuální orientaci, mnoho lidí vás nebere vážně.
Děj anime se točí hlavně okolo každodenního života Shuuichi, Takatsukiho a jejich kamarádů ze školy. To však neznamená, že byste se nudili. Kdo je na pomalejší tempo školních anime zvyklý, rozhodně nebude mít problém. Některé scény jsou však napětím a emocemi přímo nabité. Když třeba šla Shuuichi poprvé do školy oblečená jako dívka, skákala jsem na židli málem až do stropu a držela jí palce.
Příběh trochu klišovitě vrcholí školním kulturním festivalem, nicméně takovým detailům si po pár letech sledování anime skoro přestanete věnovat pozornost.

Animace byla laděná do jemnějších, pastelovějších barev, což mi připadalo jako správné rozhodnutí. Dodalo to celému anime atmosféru nevinnosti a dětství. Pastelové barvy si navíc s trans lidmi tak nějak automaticky asociuji, za což asi může jejich modro-růžovo-bílá vlajka.

Zdroj

Všechny postavy, i ty sebevíc vedlejší, mi připadaly docela dobře propracovány. Chovaly se a jednaly jako lidé, ne jako jakési odrazy částí lidských charakterů, jak to v anime často bývá. 

Jakožto podpora dětských hrdinů zde nevystupovali rodiče, starší sourozenci nebo učitelé, nýbrž Yuki-san, dospělá a šťastně vdaná trans žena. To se mi kdovíproč hrozně líbilo, působilo to jako kontrast k těžkým dnům, jež ve škole zažívala hlavně Shuuichi.



Na to, jak dobré Hourou Musuko je, nezískává dle mého názoru téměř žádnou pozornost. Kupodivu o něm neví ani moc lidí na Tumblr. Což je docela škoda, protože se jedná o vážně skvělé anime. Věřte mi, kdyby mě to od začátku maximálně nezaujalo, neprokoukala bych se ani do páté epizody. Takže až vás někdy unaví mainstreamová anime, rozhodně bych volila právě Hourou Musuko.

10/10