SCM music player

13. dubna 2017

Nuže

Zdroj


Upřímně nemám ponětí, jak je možné, že sem zase píšu. Už jsem si říkala, jestli by nebylo nejlepší to tady opustit a začít znovu s čistým štítem na nové adrese. Nebo se prostě blogování docela přestat věnovat, páč na to stejně nemám čas. Ale koukněte na mě. Neuběhlo snad ani půl roku od mého posledního článku a já už si zase v koutku mysli pomalu skládám recenzi na Probuzení Simona Spiera. Potřeba někam napsat svůj názor je u mě zjevně velmi silná. A jelikož ničemu jinému než knihám pořádně nerozumím, tak ventilovat si názory skrz recenze je ta nejlepší možnost. Na něco jako politické články opravdu nemám chuť ani kvalifikaci.
Někoho možná zajímá, jestli se během té doby, co jsem na blog kašlala, neodehrály v mém životě nějaké nevšední události. Odpověď je, že v jistém smyslu odehrály. Kupříkladu jsem se začala učit hrát na ukulele, napsala jsem část Harry Potter fanfikce o bradavické LGBT+ komunitě v 80. letech,   nebo jsem to minulý pátek trošku více přehnala s alkoholem. Když si občas vybavím nějakou rozmazanou vzpomínku na ten večer, nejradši bych se šla zahrabat.

Zdroj
Ohledně mých čtenářských dobrodružství, těch se moc neudálo. Od začátku roku 2017 jsem přečetla tak šestnáct knih, když počítám i komiksy. Hodně knížky nedočítám, protože se prostě nemůžu přimět k tomu, aby mě zajímalo, co se děje s postavami. Nebo taky často nemůžu vystát heterosexuální romantické prvky. Jenomže jak mám proboha číst Young Adult, když nesnáším romantiku? Můžete mi to vysvětlit?
Někteří si teď možná říkáte: "No tak ksakru přestaň číst YA a začni s něčím pořádným, Aďo." Jenže ono se to snadno řekne, ale hůř udělá. Třeba jsem si před pár měsíci vytyčila cíl, že jediným titulem, který si zapíšu na letní to-read list bude Homérova Ílias. Nemyslím tím žádné převyprávění, ani gay adaptaci (Achilleovu píseň jsem už četla). Pravou, nefalšovanou Homérovu Ílias i s hexametrem a vším. Jenomže zkoušeli jste někdy tu věc číst? Zkoušeli? Protože ono to fakt nejde.
To mě mimochodem nijak neodradilo a jakmile zazvoní poslední školní zvonek, tak tu šestisetstránkouvou šílenost přečtu, i kdyby mi to mělo trvat až do října.
Mezitím se hodlám prokousat Drákulou v originále (Vidíte tu dokonalou slovní hříčku? Prokousat! Drákulou! Ha!), zkusím něco od Čapka a chci si přečíst i Kdo chytá v žitě. A přelouskat každou LGBT knihu, která se mi dostane do rukou. To je samozřejmost.

Zdroj
Další nepodstatnou novinkou je, že jsem si změnila přezdívku na Google+, a tím pádem i zde. Jsem si plně vědoma toho, že "aknylada" zní naprosto idiotsky, ale podle mě jsou anagramy nejúčinnější cestou, jak si rychle a efektivně změnit přezdívky. Možná to ještě vyšperkuju trochu více promyšlenou přesmyčkou, nicméně chce to čas.
Taky bych ráda rozšířila svůj blog o několik nových kategorií. Už nechci psát knižní blog. Chci psát svůj blog. Což znamená povídky, umění, více kreslených seriálů, více hraných seriálů, víc hudby, více příhod z mého každodenního života... Snad rozumíte, co tím myslím. Ovšemže to stále bude můj starý, milovaný blog. Vidíte? Teď jsem si uvědomila, jak moc to tady mám ráda. A to jsem si myslela, jak strašně tu blogovací fázi mám za sebou.
Tak se zatím hezky mějte, užívejte života, pijte hodně vody, něco hezkého si přečtěte a očekávejte mou po dlouhé době první recenzi.

Poznámka: Autorem všech obrázků v tomto článku je pan Hayao Miyazaki, resp. animátoři studia Ghibli, které založil :)
Okomentovat