Dám ti slunce | Recenze

Název: Dám ti slunce
Originál: I'll Give You the Sun
Autor: Jandy Nelsonová
Počet stran: 360
Nakladatelství: CooBoo
Vydání: první

Noah a Jude. Předtím nerozlučná dvojčata a nadějní umělci, tak trochu soupeřící o přízeň jejich milované matky. Teď je máma mrtvá stejně jako jejich sourozenecká láska.
 Jude, dříve ta divočejší, odvážnější, s kluky jako hlavním zájmem, se nyní uzavřela do sebe, svůj život řídí podle knihy své pověrčivé babičky a její hliněné sochy se nepřestávají rozbíjet. Noah, dřív ten tišší, kterému se taky líbí kluci, už několik let nevzal do ruky skicák, raději vymetá večírky a skáče z útesů do moře. Najdou si k sobě opět cestu?



Od Jandy Nelson jsem už četla Nebe je všude a když se mi doneslo, že se na pulty českých knihkupectví dostane i její druhá kniha, neváhala jsem ani vteřinu a letěla do knihovny, aby mi ji nikdo nevyfoukl. Byla jsem spokojená?

Zdroj

V prvé řadě musím říct, že už od první stránky jsem si čtení Dám ti slunce neskutečně užívala, zejména díky naprosto vynikajícímu stylu psaní. Jandy používala spousty netradičních spojení, přirovnání či přívlastků a všechno tak hezky chaoticky, až z toho moje knihomolská dušička dostávala čtenářský orgasmus.
V knize se střídaly dvě období a dva pohledy, první vyprávěl třináctiletý Noah, ten druhý zase šestnáctiletá Jude. Čtenář si tímto způsobem postupně tvořil obraz celé rodinné tragédie, co jí předcházelo nebo proč se dvojčata navzájem tak odcizila. Vše vrcholí až na úplném konci a věřte mi, to už opravdu nebude možné se odtrhnout.

Chtěla bych udělat tohle: Chtěla bych chytit bratra za ruku a utíkat časem zpátky, až by nám roky padaly z ramenou.

V popředí celého příběhu se nachází hlavně rodinné vztahy, jejichž středem je matka, již Noah i Jude nadevše zbožňují, je to hrdinka jejich dětství a dali by cokoli za to, aby se autonehoda, při které zemřela, nikdy nestala. Jenže v průběhu knihy odhalujeme, že i někdo tak nedotknutelný jako maminka, má své chyby.

Zdroj

Také téma umění a prostředí uměleckých škol, které je mi docela blízké, se tam objevilo, takže se mi s postavami ztotožňovalo velmi snadno. Kreslím děsně ráda a Noahovi, který si vše nejprve maloval v hlavě, než svá díla přenesl na papír, jsem rozuměla snad nejvíc.

Během příběhu můžeme číst o dvou "verzích" každého z dvojčat Sweetwineových. Z divoké a nespoutané Jude se po smrti matky stává ustrašená šedá myška a z uzavřeného, po uši zamilovaného Noaha zase pařmen, neustále obklopený skupinkou lidí, jimž je nucen lhát o tom, kdo skutečně je. Oba dva byli napsaní moc dobře a já si je (jako většinu postav) neskutečně oblíbila. I když jsem raději četla z Noahova pohledu, musím přiznat.

Realita mě drtí. Svět je bota špatné velikosti. Jak ho někdo dokáže snést? 

Dám ti slunce je nádherná kniha o hledání ztracené sourozenecké lásky a pravdy, dlouhá léta pohřbené pod hromadou smutku. U čtení si díky výborným postavám a stylu psaní rozhodně nudit nebudete. Také každý, kdo v životě poznal krásu přenášení nápadů na papír pomocí štětce nebo rád nechává své ruce vytvářet sochy, by si měl tuto knihu přečíst. Tohle rozhodně není naposled, co ji beru do rukou.

Hodnocení:

85%