SCM music player

28. července 2015

Cinder | Recenze


Název: Cinder
Originál:
Autor: Marissa Meyerová
Díl: 1/4
Počet stran: 400
Nakladatelství: Egmont
Vydání: první

Linh Cinder je vyhlášenou mechaničkou ve městě Nový Peking. Dokáže opravit cokoli od rozbité dotykové obrazovky po robota. Většina lidí jí však opovrhuje, jelikož část jejího těla tvoří dráty a kov. 
Jednoho dne její dílnu navštíví samotný korunní princ Kaito s porouchaným domácím androidím učitelem. I když to na první pohled vypadá jen jako obyčejná zakázka, Cinder tuší, že zatím bude něco mnohem důležitějšího. 
Mezitím však jedna z jejích nevlastních sester onemocní smrtelnou nákazou. Cindeřina macecha Adri je přesvědčená, že za nemoc její dcery může právě Cinder a za trest ji pošle do laboratoří pro výzkum onoho viru jako pokusného králíka. Odtamtud se ovšem ještě nikdo nevrátil živý.


Cinder je vlastně taková sci-fi verze příběhu o Popelce s trochou asijských prvků. Máme tu dívku, kterou nikdo nemá rád, s macechou a dvěma nevlastními sestrami. Je tady krásný princ, jenž se do dívky zamiluje. Na konci knihy je tu dokonce ples. Všechno je ale  dramatičtější, navíc je do toho zapletená tajemná nákaza a ještě tajemnější Měsíčňané. 
Konečně jsem narazila na sci-fi youngadultovku, kde najdeme taky trochu těch technických pojmů. Není jich tam příliš a nejsou ani moc složité, pochopila jsem je i já, antitechnik první třídy. 
Z prostředí Nového Pekingu jsem byla nadšená. Působilo dosti uvěřitelně. Akorát jsem měla trochu problém s představováním si lidí, jelikož nikde nebylo řečeno, zda jsou Asiaté, či evropského vzezření. I jména tam byla trochu zmatená. Krom čínsky znějících jmen (Linh) tam byla i taková, která byla spíše japonská (Kaito, Rikan) a v některých případech i anglická (Cinder, Adri), nebo třeba názvy věcí (Pivoňka, Perla). To mě popletlo úplně.
Konec měla Cinder strašně otevřený a téměř žádný z problémů, které se vyskytly ve finále, se nedořešily. To mě zklamalo. Prostě najednou bum! Konec. Takových alespoň padesát stran navíc by to chtělo. Nevím, za jak dlouho se dostanu do knihovny, abych si půjčila druhý díl.
Kniha se jako většina young adult literatury četla rychle, žáné nudné části se tam nevyskytovaly. Pořád se něco dělo, to mě nutilo číst pořád dál.
Cinder na mě jako hlavní postava působila zajímavě už jen tím, že byla kyborg. Nebyla ničím otravná, nejspíš nenajdu nic, co by mi na ní vyloženě vadilo. 
Princ Kai byl...prostě princ. Ohleduplný džentlmen se smyslem pro povinnost a pro humor. Nikdy nevím, co si mám o těchhle ''panech Dokonalých'' myslet. No je těžké si je neoblíbit, ale už jsou u mě ohraní. 
Cindeřina nevlastní matka Adri byla zlá maceha jak se sluší a patří, někdy opravdu na pořádnou ránu pánví po hlavě. Jedna z jejích dcer byla podobné povahy, ta druhá, Pivoňka, byla milá a hodná.
Hlavní záporačku, měsíční královnu Levannu, jste museli nesnášet, ať jste chtěli nebo ne, protože takovou strašnou ženskou snad mít nikdo rád nemůže.
Obálka knížky se mi nelíbila ani trochu, ta holka tam vypadá hodně uměle, nevím jestli to namejkapované cosi má představovat Cinder, měsíční královnu či koho vlastně.

Cinder mě nejvíc zaujala svým napínavým dějem, našlo by se i pár zajímavých odhalení (které jsem prokoukla skoro na začátku, další mínus pro knihu). Bylo to zajímavé i kvůli jisté podobnosti s Popelkou. Konec mě ale hodně zklamal svou otevřeností. 
Doporučila bych to snad úplně každému čtenáři či čtenářce youngadultovek.

Hodnocení: 
75%

Okomentovat