Královna Tearlingu | Recenze

Ty rozmazané čáry na fotce jsou s nejvyšší
pravděpodobností moje vlasy. Ale vypadá to
docela kruťácky, tak jsem to tak nechala :D

Název: Královna Tearlingu
Originál: Queen of the Tearling
Autor: Erika Johansenová
Díl: 1/3
Počet stran: 432
Nakladatelství: Yoli

Kelsea, dědička tearského trůnu, žila až do svých devatenácti let v úkrytu v lesích. Nastal však čas, aby získala to, co jí právem patří.
Spolu s gardou své mrtvé matky se vydává na nebezpečnou cestu do hlavního města, aby sesadila svého strýce a začala s nápravou zchudlého království, kde je strach a násilí na denním pořádku.
Ale co když si těmito činy znepřátelí Rudou královnu ze sousední země, která už dlouhý čas Tearlingu vyhrožuje krvavou invazí? Zvládne mladičká Kelsea královnu porazit ve válce?




Z Královny Tearlingu jsem měla velice smíšené pocity. Nemohla jsem se za žádnou cenu rozhodnout, zda se mi kniha líbila, či nikoli. Nenašla jsem v ní nic, nad čím bych ohrnovala nos, na druhou stranu jsem však nenašla nic, co by mě vyloženě nadchlo.

Zdroj

Děj knihy mi nijak výrazně neučaroval, ze začátku jsem se stále nemohla začíst, po takových sedmdesáti stránkách se to zlepšilo. Velká většina knížky popisovala Kelsein život v paláci. To bylo docela zajímavé, bohužel trochu chyběla akce, až na občasné pokusy o atentát. Konec by se dal popsat jako napínavý, jenomže se téměř nic nevyřešilo a moc jsme se nedozvěděli. Alespoň jsem žádné z budoucích odhalení (snad) neuhodla předem. Na neznámého otce Kelsey už mám však vytipovaného horkého kandidáta.
Svět, v němž se Královna Tearlingu odehrávala, mi ani trochu nesedl, přišel mi zkrátka a dobře divný. Autorka se podle mě tak moc snažila o originalitu, až to s ní trochu přehnala. Na první pohled se zdálo, že se jedná o klasickou vyfantazírovanou středověce laděnou říši typu Tolkienovy Středozemě. Jenomže se tam časem začaly objevovat pojmy jako fotografie, desinfekce, názvy některých současných knih atd. jako věci již dávno minulé. Z toho jsem si vyvodila, že je to svět z budoucnosti, kde se lidé byli nuceni vrátit se ke středověkému způsobu života (proč, to vysvětleno nebylo). A ještě navíc do toho pletla magii. To už bylo i na mě moc.
Postavy v knize byly na rozdíl od nic moc zbytku vážně zajímavé.

Zdroj

Hlavní hrdinka, královna Kelsea Raleigh Glynnová, se mi docela zamlouvala. Měla takový ten ostrý smysl pro humor, který u knižních postav oceňuji. Někdy byla trošku hrr do všeho, bez promyšlení sem tam udělala nějakou blbost, ale bez toho bychom se v příběhu nejspíš nikam nedostali.
Z vedlejších postav se knížce nejčastěji objevovali královnini gardisté. Nejsympatičtější mi byli Lazarus (onen horký kandidát na Kelseina otce :D) a Rafan.
Dále jsem si oblíbila Kostěje zvaného Otec zlodějů. Byl takovou tearskou obdobou Robina Hooda až na tu část o darování chudým. V knize mu nebylo věnováno tolik prostoru, jak bych si přála, ale doufám, že mi to autorka v příštím díle vynahradí.
Obálka se mi zdála trochu nenápadná, nicméně se k ponurému prostředí Královny Tearlingu hodila.

Královnu Tearlingu bych hodnotila jako průměrnou knížku. Postavy nebyly vůbec špatné, příběh a samotný Tearling mě ale příliš neoslovily. Zbývají však ještě dvě knihy, třeba se to časem rozvine ve výbornou sérii (a nebo taky ne).

Hodnocení:

50%