SCM music player

12. srpna 2015

Anime recenze | Gosick


Název: Gosick
Název ve znacích: ゴシック
Vysílání: 2010 - 2011
Počet epizod: 24 
Děj: Gosick se odehrává v roce 1924 v malé fiktivní zemi v Evropě, Sauville. Hlavním hrdinou je Kazuya Kujo*, třetí syn japonského imperiálního vojáka, který se z Japonska přestěhuje do Sauville, aby se stal studentem v tamní škole svaté Margerity, která je opředena dávnými zdánlivě smyšlenými strašidelnými historkami. Tam potká Viktorique, krásnou mladou dívku se zlatými vlasy, která nikdy nevychází z knihovní věže u školy a tráví své dny čtením knih. Její kratochvílí je řešení případů, kterým místní inspektor de Blois nemůže přijít na kloub, protože to pro její neobyčejně bystrý mozek není nejmenší problém. Kazuya se s Viktorií brzy sblíží a společně se začnou zaplétat do různých záhadných případů, společně je řešit a přitom odhalovat věci, které měly zůstat navždy pohřbeny pod vrstvami času. (Zdroj: Anime Akihabara)

Opening:


Endingy:




Už jsem říkala, že zbožňuju chytrá anime (a chytré knihy, seriály a vůbec chytré věci)? Dovolím si říct, že Gosick by se do této velmi malé skupinky dalo docela dobře zařadit. Jeho detektivní zápletky, které nás provázely celým příběhem byly totiž vážně zajímavé a mně se jen velmi zřídka podařilo předem uhodnout, kdo je pachatelem. Také mě bavilo to všudypřítomné odhalování všelijakých záhadných příběhů, které mezi obyvateli fiktivní evropské zemičky kolovaly. Navíc jsme se skoro v každé epizodě dozvěděli něco nového ohledně některé z postav a jednotlivé případy byly mnohdy rozkouskované do více dílů a to mě nutilo koukat pořád dál. 
Ani o pořádnou akci zde nebyla nouze. Střílelo se, unášelo, skákalo z vlaků...Někdy jsem napnutá poskakovala netrpělivě na židli a málem se slinou u pusy zírala na monitor a držela Kujoovi a Viktorique palce.
I to, že šlo o anime z historického prostředí bylo mírně neobvyklé. Já se ve dvacátém století skoro nevyznám, ale zdálo se mi, že oblečení, architektura atd. odpovídaly oné době. Jistá si tím však nejsem. Animace byla normální, nebylo na ní prakticky nic moc zvláštního. Zdála se mi tak trochu bledší, než tomu je u jiných anime, nicméně se to k  historickému období, kdy se odehrávalo, hodilo. 
Opening mě nijak zvlášť nezaujal, zato oba dva endingy (které jsem tentokrát nepřeskakovala) byly moc povedené. Ještě teď si je velmi ráda poslechnu.


Kujo byl tak trošku idiot, ale odvaha ani obětavost mu rozhodně nechyběla. A to, jak neustále běhal za Viktorique, nosil jí sladkosti a vůbec se o ni pěkně staral, svědčilo o jeho dobrém srdci. Přestože byl občas trochu otravný, za celé anime totiž vyslovil slovo 'Viktorique' snad milionkrát. 
Povaha Viktorique by se dala nejlépe popsat jako tsundere. I když se některým lidem můžou postavy tsunderáckého charakteru zdát nepříjemné, mně příjdou spíš roztomilé. Líbila se mi na ní hlavně její schopnost vyřešit jakoukoli záhadu či případ, na které narazila. A přitom Viktorique samotná byla jednou velkou záhadou, Postupně její temnou minulost odkrýváme skoro do úplného konce anime. Nestálý vztah, jenž mezi sebou měli Kujo a Viktorique měli, jsem si svým způsobem oblíbila a strašně jsem jim to přála. I přesto, že Viktorique s chudákem Kujoem dosti zametala.
Další postavy stojící za zmínku jsou nejspíš inspektor de Blois se svým naprosto nemožným účesem a milá Angličanka Avril, zamilovaná do místních strašidelných příběhů (a do Kujoa, ale pšš!).

Celkově bych toto anime zařadila mezi své oblíbené. Tak trochu průměrné postavy dobře vyvažovaly chytré promyšlené detektivní zápletky. Rozhodně plánuju se na tuto příjemnou historicky laděnou podívanou kouknu za rok či dva zase. Hodnotím pěti hvězdičkami z šesti.


Zdroje obrázků: Pinterest, We heart it


*Jenom tak btw, nevěděla jsem, jak přesně skloňovat jméno Kujo, tak se prosím těch patvarů nelekejte.







Okomentovat