Originál: (je to česká kniha)
Autor: Michaela Burdová
Díl: 2/2
Počet stran: 368
Nakladatelství: Fragment
Vydání: první
Noel se ani po roce nemůže smířit s tím, že její přítel Zeck za podivných okolností skočil z útesu do rozbouřených vln. A nebyl jediný. Každým rokem totiž z vesnice záhadně mizejí muži a policie je vždy nachází buď mrtvé anebo vůbec.
Noel má teorii, že za těmito úmrtími stojí siréna, jež se do malé anglické vesničky pravidelně vrací. Žádný z jejích blízkých ji však nebere vážně. Jedině tajuplný Derren, který se nedávno nastěhoval do opuštěného strašidelného domu, je ochoten jí naslouchat.
Všechno se ale pořádně zkomplikuje, když se Noel s onou sirénou skutečně setká. Navíc ji ještě začíná opakovaně napadat tajemný útočník v černém a začíná být jasné, že tady půjde o život.
Recenzi na první knihu ze série o sirénách na mém blogu nenajdete. Mé dojmy z této knížky by se však daly shrnout jediným slovem: katastrofa. Z tohoto důvodu jsem se druhého dílu docela bála a vyhýbala se mu jako čert kříži. Nakonec jsem se rozhodla, že tomu přeci jen dám šanci.
Zdroj |
Velkou většinu knihy se prakticky nic nedělo, až na občasný útok na hlavní hrdinku, z něhož ji vždy pohotově a se vší elegancí vysekal Derren, sem tam někdo zmizel z povrchu zemského, místy někdo skončil pod drnem. Hodně se ale řešily Noeliny pocity, jestli je do Derrena vážně zamilovaná a tak dále, což mě nudilo, tudíž jsem takovéto části často přeskakovala. Veškeré dráma se nahromadilo do posledních padesáti stránek. Musím říct, že konec mě opravdu překvapil. Byl sice divný a vůbec mi nepasoval, ale překvapil. Také mi vůbec nešlo do hlavy, jak mohla normální duševně zdravá dívka dvacátého prvního století přijít na to, že za zmizeními může zrovna siréna, když si velké procento takovýchto holek pod pojmem siréna představí max. ono otravné houkání první středu v měsíci.
Zdroj |
K postavám v jsem si za celou tu dobu nevytvořila vůbec žádný vztah a bylo mi vlastně úplně šumafuk, co se s nimi dál stane. Kdyby Noel, Derrena či Larissu zčistajasna srazil náklaďák, pravděpodobně bych to přešla bez jediného mrknutí oka. Po přečtení Křišťálů moci a Poselství jednorožců se mi prostě Míšiny charaktery jeví všechny hrozně plytké a stejné. V každé z jejích knížek najdeme bad boye jakým je Derren, nevinnou naivní duši typu Noel, mrchu jako Larissa. Krom toho lituju všechny knižní hafany, protože pojmenovat psa Melounek nebo hůř Elizabeth chce vážně žaludek. Jo, zní to blbě od holky, která chce své budoucí dvě kočky pojmenovat Šunka a Salám.
V knížce se opět místy dá narazit na nějakou tu ilustraci, což by bylo fajn, kdyby ty ilustrace za něco stály. Asi není moc pěkné takhle kritizovat něčí snahu, ale mě se fakt nelíbily. Na druhou stranu obrázek na obálce vypadal moc dobře, ačkoliv jsem moc nepochopila, co měl vlastně znázorňovat. Písmo, jímž byl vyveden název knížky se mi taky dost zamlouvalo.
Volání sirény - Pomsta, nebyla v mých očích příliš dobrou knihou, ačkoliv jsem už nekvílela při každém z těch středověkých bludů, které jsem musela snášet během předchozího dílu. Navzdory tomu, že je to prý 15+ bych sérii o sirénách doporučila spíše mladším čtenářkám. Nebo méně bystrým čtenářkám.
Hodnocení:
30%
Žádné komentáře:
Okomentovat