Škola dobra a zla | Recenze

Název: Škola dobra a zla
Originál: The School for Good and Evil
Autor: Soman Chainani
Díl: 1/3
Počet stran: 416
Nakladatelství: CooBoo
Vydání: první

Již stovky let jeden den v roce mizí z malé vesničky uprostřed temných lesů dvě děti. Jedno z nich je vždy opravdovou chloubou svých rodičů, druhé pro jeho příšernou povahu nemá nikdo rád. Legenda praví, že je tajemný Školník odnáší do Školy dobra a zla, kde se dítka připravují na kladné či záporné role v pohádkách.
Právě takový osud potká dvě nerozlučné kamarádky Sofii a Agátu. Krásnou zlatovlasou Sofii obyvatelé vesnice zbožňují, zatímco k neupravené Agátě ze hřbitova se odmítají vůbec přiblížit.
Je nad slunce jasné, do jaké školy která dívka půjde. Nebo ne? Co když to školník poplete a Sofii pošle do Školy zla a Agáta skončí mezi budoucími princeznami a princi?



První věcí, kterou bych chtěla v souvislosti se Školou dobra a zla zmínit je to, že jsem z ní byla úplně absolutně nekonečně nadšená. Po počátečních smíšených pocitech jsem se do této knížky opravdu zažrala a za jediné odpoledne jsem ji měla dočtenou. Oblíbila jsem si její trochu dětský styl psaní a díky krásnému překladu působila vskutku pohádkovým dojmem.

Zdroj

A prostředí knihy? Originální, originální a ještě jednou originální! Do Školy dobra a zla obklopené ze všech stran Nekonečým lesem hemžící se všemi možnými postavami z příběhů pro děti jsem se opravdu zamilovala. Doufám, že když to nevyšlo s Bradavicemi, snad mě jednou do jedné z nich Školník odnese. Všechno působilo promyšleně a nenašla jsem snad ani jedinou neobjasněnou skutečnost ohledně tohoto světa.
Jak už jsem říkala, četlo se mi velice dobře. Akční scény se střídaly s částmi spíše humornými, nikde se mi nezdálo, že bych se nudila. Jen rozhovory byly občas trochu zmatené, musela jsem je někdy číst dvakrát, než mi došlo, kdo co komu vlastně řekl. Málem bych zapomněla na docela časté chyby v tisku. Ne jako písmenka nebo tak, ale třeba důležité věci jako jména tam byly sem tam úplně pomotané. Konec byl vážně dost epický, plný nečekaných zvratů, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Přece jenom jsme v pohádkové říši, že ano.
Docela mě překvapilo, že v některých částech byla Škola dobra a zla docela drsná. Nechat někoho poskakovat celé odpoledne v rozžhavených kovových botách...au au, ani na to nechci myslet.
Hlavní hrdinky byly zkrátka a dobře úžasné.
Sofie se na začátku zdála být trochu křehkou fiflenkou, která se při první příležitosti sesype. Pozdější vývoj událostí však ukázal, že místo ve Škole zla získala právem. Na začátku mě její princeznovské chování hodně iritovalo, ale jakmile se z ní začala stávat zlá čarodějnice, jak se sluší a patří, vysloužila si můj respekt.

Jelikož jsem nikde na netu nenašla uspokojivě vypadající fan arty, nějaké jsem sama
nakreslila. Tohle je nejpovedenější z nich. Enjoy!

Agáta, i když to tak na první pohled nevypadalo, byla dobračka až do morku kostí. Mezi všechny ty nafintěné princezny a prince sice vzezřením příliš nezapadala, ale v konání dobrých skutků je všechny hravě strčila do kapsy. Byla mi od začátku sympatičtější než Sofie, ale postupem času se to nějak vyrovnalo. Také jsem ji hodně litovala, že musí snášet všechny Sofiiny vrtochy.
K žákům Školy dobra jsem si žádný vztah moc nevytvořila. Více jsem si oblíbila trio ze Školy zla - Hesteru, Bleduli a Otylku.
Obálka byla možná na můj vkus trochu přeplácaná, ale přesto měla něco do sebe.
Velké plus má u mě kniha za krásné ilustrace. Není nic lepšího, než objevit mezi těmi shluky písmen nějaký obrázek, který dobře doplní mou představivost.

Abych to nějakým způsobem shrnula: Škola dobra a zla byla nádherná kniha, u níž jsem se místy napnula jako struna, občas nadávala na pitomé činy postav, nebo se smála jako blbec. Doporučila bych ji všem dětským dušičkám, jež stále věří na šťastné konce.

Hodnocení:

97%