SCM music player

24. srpna 2015

Scarlet | Recenze

Název: Scarlet
Originál: Scarlett
Autor: Marissa Meyerová
Díl: 2/4
Počet stran: 456
Nakladatelství: Egmont
Vydání: první

Scarlet je zoufalá. Její milovaná babička už celé týdny není k nalezení a nikoho z vesnice to ani trochu neznepokojuje. Byla stará, říkají. Strašilo jí ve věži, říkají. Asi to nevydržela a někde se zabila, říkají. Žádný z vesničanů si ale ani nevzpomene, že svého času bývala vynikající pilotkou a její ručně vypěstované zelenině se nic nevyrovná.
Když se proto v místní taverně objeví pouliční zápasník jménem Vlk, který o náhlém babiččině zmizení něco málo ví, Scarlet neváhá a vydává se s ním na nebezpečnou cestu do Paříže. Podle Vlka tam totiž sídlí gang samozvaných strážců pořádku, jenž údajně Scarletinu babičku unesl za účelem získání tajných informací, které může vědět jen ona. Dá se však Vlkovi opravdu věřit?



-možné spoilery ke knize Cinder-

Jelikož mě první díl Měsíčních kronik, Cinder (recenze tady), hodně zaujal, není divu, že jsem se co nejdříve vypravila do knihovny pro další knihu z této série.
Zdroj
Jako předtím Cinder tak i Scarlet nám převypráví jednu z klasických pohádek, které žádnému z nás nejsou cizí. Tentokrát se jedná o Červenou Karkulku opět s pořádnou dávkou sci-fi. To je sice fajn, ale může se zdát, že když onen příběh známe zpaměti, nemůže nás už nic překvapit. Tohle však platí jen pro tu jeho opravdu základní kostru, jelikož Karkulka je do světa plného vesmírných lodí a robotů obalena vskutku dobře, tudíž se nějakému tomu překvápku rozhodně nevyhnete.
Kniha se mi četla ještě rychleji a lépe než Cinder, velmi jí totiž prospěl větší počet dějových linek, které se ke konci opět spojily v jednu. Příběh je z velké části vyprávěn z pohledu samotné Scarlet, nemusíte se však bát, že postavy z předchozího dílu budou zapomenuty. Najdeme tu také kapitoly Cinder či prince Kaita.
K futuristickému prostředí, v němž se série Měsíční kroniky odehrává jsem se již vyjádřila v recenzi na Cinder, každopádně to klidně udělám znova. Působí na mě uvěřitelně, nic přeplácaného, nic nedomyšleného. Děj se přesunul z Asie do Evropy, konkrétně do Francie. Zase to bylo něco jiného než Nový Peking a zase to příjemně celý příběh ozvláštnilo. Opět chci říct, jak se mi líbí, že se autorka nebojí dát tam i trochu těch technických termínů.
Zdroj
Neumím posoudit, zda mi byla sympatičtější Cinder nebo Scarlet. Musím však přiznat, že na Cindeřiny kapitoly jsem se vždycky těšila o něco málo víc, než na ty, které vyprávěla naše Červená Karkulka. Mohla za to jak Cinder samotná, tak její přátelé - spoluuprchlík z vězení Carswell Thorne a robotka (teda teď už vlastně vesmírná loď) Iko. Vlkovi jsem od začátku nevěřila, ani co by se za nehet vešlo, protože to prostě byl Vlk a všichni víme, co vlci dělají hodným babičkám a nevinným dívkám v červeném. Ke konci jsem ho začala nějakým způsobem respektovat, jelikož se zdálo, že už odhalil všechna svá tajemství a ničím mě už nepřekvapí. Ale já si na toho hajzlíka budu dávat pozor.
Obálka je ve srovnání s obálkou Cinder mnohem mnohem hezčí. Nestraší nám tam žádné zmalované holky, na první pohled jde poznat, o co asi půjde a když jsem srovnávala s těmi zahraničními, ta česká u mě jednoznačně zvítězila.

Scarlet se v mých očích jevila o něco lépe než předchozí kniha. Mohl za to hlavně již zmiňovaný větší počet dějových linek. Scarlet byla možná trošičku hr do všeho, ale příliš mi to nevadilo. Při nejbilžší příležitosti letím do knihovny pro Cress, třetí díl série Měsíční kroniky, a jsem zvědavá, jak to celé dopadne.

Hodnocení:
77%


Okomentovat