Já nejsem neviditelná | Recenze

Ano, piju čaj z půllitrového krýglu od Kofoly, hrnky jsou
na mě prostě moc malé! :D

Název: Já nejsem neviditelná
Originál: She Is Not Invisible
Autor: Marcus Sedgwick
Počet stran: 320
Nakladatelství: CooBoo
Vydání: první

Když vše nasvědčuje tomu, že s milovaným otcem Laureth se něco stalo, dívka neváhá ani vteřinu a vydává se do New Yorku jej hledat. Od té doby, co se Lauretin otec rozhodl napsat knihu o záhadném jevu zvaném koincidence to s ním totiž jde z kopce. Někdy se zdá, že je různými shodami náhod přímo posedlý.
Najít otce uprostřed velkoměsta se však lehčeji řekne, než udělá. protože Laureth od narození nevidí a cestovat přes půl Zeměkoule pouze ve společnosti svého malého brášky a jeho plyšového krkavce nebude žádný med.





Na tuhle knihu jsem se kdovíproč ohromně těšila. Snad za to mohla nádherná obálka, snad jedna či dvě pochvalné recenze, jež jsem někde viděla. Každopádně mě čekalo trochu zklamání.

Zdroj

Ze začátku jsem se vůbec nemohla začíst, prvních pár kapitol mi připadalo jako prostý popis událostí. U knihy mě udrželo jen to, že různé důležité informace byly sdělovány postupně, takže alespoň mírný zájem mi zůstal. Někde v prostředku knihy náhle příběh začal nabírat tempo a hrdinové se propadali do tajemství koincidencí hloub a hloub. Má fantazie se rozjela na plné obrátky, hořela jsem zvědavostí, jak to celé skončí. Tady však přichází ono zklamání. Posledních pár stran jsem si představovala mnohem zajímavějších a záhadnějších a nakonec to dopadlo takovým přízemním způsobem. Jakoby mi autor strčil do ruky svazek héliových balonků a až jsem se vznesla dostatečně vysoko, všechny balonky propíchl a nechal mě tvrdě dopadnout zpátky na zem. Tak nějak jsem se totiž po dočtení Neviditelné cítila.
Každopádně vyprávění z...no vlastně ne z pohledu, spíš ze sluchu a hmatu dívky, která se narodila beze zraku, mi připadalo vážně zvláštní, protože čtenář vlastně vůbec netuší, jak co a kdo vypadá.

Zdroj

Taky byla kniha přímo plná zajímavých myšlenek a citátů. Přesto to na mě působilo malinko nedomyšleně. Nepřišlo mi příliš pravděpodobné, že by se slepá dívka jen tak vydala přes oceán do NYC jen se svým sedmiletým bratrem. To bych se neodvážila ani já, i když možná jsem zbytečně opatrný idiot. Dalo by se to určitě vyřešit i jiným způsobem než takovou šílenou cestou. A téma koincidencí se autorovi malinko nepodařilo ukočírovat, jak už jsem psala výše, ačkoliv to bylo mimořádně zajímavé a dozvěděla jsem se i pár faktíků.
S Laureth jsem se sžila skoro hned, jen jsem zkrátka nepochopila, jestli ten tajný výlet do New Yorku byl opravdu nutný a nedalo se to celé vyřešit nějakým méně riskantním způsobem. Třeba přes policii. Jinak mi připadala jako příjemná holka, nijak výrazně mi nevadila, v paměti mi však asi na moc dlouho neutkví.
K malému Benjaminovi snad nemám ani co říct, zkrátka roztomilý malý klučina s plyšovým krkavcem a zvláštní schopností kazit veškerou elektroniku, na kterou sáhne, což se mi mimochodem taky nezdálo moc reálné, ale už toho nechám, protože některé knihy tu přece nejsou od toho, aby byly reálné, no ne?
Jak už bylo zmíněno hned na začátku recenze, obálka mi připadala prostě dokonalá. Přestože mě Neviditelná příliš nezaujala, tou obálkou bych si nejraději vytapetovala jednu stěnu mého pokoje. Nebo klidně dvě. Jsem ráda, že nakladatelství vybralo zrovna tuhle obálku a né třeba tuhle, která je taková duhová a divná.

I když se mi rozuzlení zápletky u knihy Já nejsem neviditelná moc nezamlouvalo a hlavní hrdinka až na svou slepotu ničím zajímavá nebyla, přesto si Neviditelná udržuje jakýs takýs standard lepších young adult knih a někdo trochu mladší v ní zalíbení určitě najde.

Hodnocení:

60%