SCM music player

27. listopadu 2015

Čarověník | Recenze

Název: Čarověník
Originál: (česká kniha)
Autor: Marie Rejfová
Počet stran: 288
Nakladatelství: CooBoo
Vydání: první

Když se Štěpán rozhodne vyrazit si do lesa naroubovat zvláštní rostlinu jménem čarověník, nemá ani tušení, že taková drobná věc změní jeho dosud zcela obyčejný život téměř od základů. Ať už se to týká tajemných zlých sil probouzejících se v místních lesích po čarověnících doslova prahnoucích, nebo Jindřišky, která se mu náhodou připlete do cesty a hned tak se z ní nevyplete.




S českými young adult knihami jsem popravdě mnohokrát do styku nepřišla. Mé zkušenosti jsou omezené na maximálně tři nebo čtyři autory a tak nějak mi to vždycky stačilo. Jelikož ale Čarověník vydalo právě nakladatelství CooBoo, začala jsem na něj být docela slušně zvědavá. Jakmile jsem proto tuto knihu spatřila v knihovně mezi nově vydanými tituly, chopila jsem se šance oběma rukama a potěšena z dobrého lovu si ji odnesla domů. Teď tu sedím a zíraje do monitoru počítače usilovně namáhám hlavinku, co si o Čarověníku vůbec myslím.
Zdroj
Nejdříve bych chtěla na téhle knížce vyzdvihnout docela originální a neokoukaný příběh. Bohužel se mi však zdálo, že autorka tak úplně nevyužila možnosti, které nápaditý fantasy svět jako tento nabízí. Navíc hlavní události první poloviny knihy se odbyly hrozně rychle a těch několik desítek stran, které chyběly do další zajímavější části mi připadaly zbytečné. S druhou částí už přišel o něco napínavější děj, odehrávala se totiž právě v oné pohádkové říši s mnohými zajímavými potvůrkami, místy a tak podobně. K mé radosti tu nenajdeme klasické tolkienovské rasy (elfové, skřeti, trpaslíci aj.), které bývávají většinou u fantasy literatury hojně používány. Ty zdejší se sice některým klasickým rasám chováním trochu podobají, mají však aspoň vlastní názvy. Zato jinak vypadají, žijí odlišně... Jistá podobnost se Středozemí se tady ale přece jen vyskytuje a to v podobě kouzelných prstenů, jež dodávají nositeli velkou výdrž, zlepšené smysly či dokonce schopnost cestovat mezi dvěma světy. Jak už jsem zmiňovala výše, celé by to však chtělo o něco víc promyslet, možná přidat mapu, aby si to čtenář dokázal lépe představit.
Romantická část byla hrozně narychlo, ne vždy se v YA stane, aby před první polovinou vůbec padla pusa, natož aby už se spolu hrdinové vyspali. Navíc to tak ve skutečném životě ani nefunguje ("odbornice na vztahy" promluvila). Právě z toho důvodu druhá část z romantičtějšího ohledu poněkud pokulhávala. Mě osobně se na knihách s milostnou tématikou nejvíce zamlouvají úseky, kdy kolem sebe postavy jen tak krouží a zrovna to se v Čarověníku moc nevyskytovalo.
Ta malá chundelatá kulička je prosím
čarověník :)
Zdroj
Konec mi připadal opět moc hrr, příliš rychle se to seběhlo a příliš rychle zase vyřešilo, ani jsem neměla čas být nějak napjatá.
Na tom, jak byl Čarověník napsán se mi líbila taková ta česká atmosféra. Přečtete náhodných pár vět a hned vám je jasné, že v Americe se kniha odehrávat nejspíš nebude. Způsob, jakým hrdinové mluvili mi byl velmi blízký (bohužel i ta sprostá slova :D), několikrát jsem se dokonce i od srdce zasmála. Kdyby se to místy tak neroztahalo, možná by se kniha i o mnoho lépe četla.
K charakterům postav nemám prakticky žádné výtky. Jindřiška je milá sympatická holka, která si nenechala nic líbit, žádná taková slabá křehoučká hrdinka s neustálou potřebou být někým zachraňována, ale ani žádná dokonalost sama.
Na Štěpánovi jsem taktéž nenašla nic, co by mi vyloženě vadilo. Ano, měl své mouchy, zejména v druhé polovině knihy by zasloužil pohlavek, ať se už konečně probere. Já však na něj asi budu vždy myslet s jistým porozuměním.
Titul nejvtipnějšího hrdiny této knihy by si podle mě zasloužil Honza, který obstarával většinu hlášek a vtipných situací, také hodně zavánějících češstvím. Jakou zahraniční postavu by například napadlo zabalit si na cestu do kouzelného světa řízky? :D
Mezi ty méně příjemné povahy v knížce patřila hlavně Štěpánova bývalka Katka, typické městské děvče zastávající myšlenku, že kdo nežije v Praze, jako by nebyl. To mě jako obyvatelku druhého konce České republiky maximálně vytáčelo.
Obálku bych s nejvyšší pravděpodobností zařadila mezi ty povedenější, ačkoliv mě nijak výrazněji nezaujala. Není to tak, že by se na to nedalo koukat, jen jsem už viděla hezčí. Ten kouř na začátku každé kapitoly však nevypadal vůbec špatně.

Přestože Čarověník mi připadal někde tak podivně roztahaný, jinde se zase všechno dělo moc narychlo a některé dle mého názoru důležitější části tam chyběly úplně, přímo z něj na čtenáře vyzařovala nám všem dobře známá česká atmosféra. Při čtení jsem si připadala tak trochu doma. Ať už to bylo hláškami a chováním postav či téměř ryze českými jmény. U hlavních hrdinů jsem si prakticky také neměla na co stěžovat. Čarověník tedy rozhodně dokonalou knihou v mých očích není. Připadá mi ale jako zajímavý start pro YA tvorbu českých autorů, která se snad časem rozroste.

Hodnocení:
60%

Okomentovat