SCM music player

6. prosince 2015

Divotání | Recenze

Omlouvám se za špatnou kvalitu fotografie,
poslední dobou se jaksi domů vracím permanentně
za tmy, nemám to tudíž kdy nafotit se světlem.
Název: Divotání
Originál: Unhinged
Autor: A.G. Howard
Díl: 2/3
Počet stran: 432
Nakladatelství: CooBoo
Vydání: první

Poté co se Alyssa po vítězství nad Červenou královnou vrátila zpět do světa lidí, zdá se, že si konečně bude moci užít jakž takž normální dospívání. A navíc si se Zachem k sobě našli cestu i přesto, že vzpomínky na jejich šílené dobrodružství v Říši divů byly z jeho mysli vymazány. Tudíž jim takřka nic nestojí v cestě ke společnému životu v Londýně.
Vše se však začíná pomalu, ale jistě, kazit, když do Alyssina každodenního života začínají pronikat všelijaká podsvětnická stvoření v čele s Morfeem, který se Alyssy ještě zdaleka nevzdal. Podsvětníci mají na srdci jediné: aby se jejich milovaná panovnice vrátila zpět domů a zastavila Červenou královnu, jež se chce znovu chopit koruny.

Skoro čtyři měsíce uplynuly, než jsem se konečně s velkou slávou dostala k druhému dílu young adult série Šepotání (recenze na první díl tady). Docela jsem se ho obávala, jelikož jsem kdesi četla, že do až morbidně bláznivé Říše divů se tentokrát při čtení nepodívám a navíc snad všichni jsme se již setkali s tzv. prokletím druhého dílu. Ale mám pocit, že tentokrát mě A.G. Howardová nezklamala.
Zdroj

Je pravda, že mi Říše divů v knize docela dost chyběla, částečně mi však byla nahrazena aspoň postavami z ní. Zvlášť jsem si oblíbila Vzteklíčka Bílého, z něhož jsem byla v prvním díle trochu nervózní, protože jako první rozbořil moji dosavadní představu o celé Carollově kouzelné říši. Teď mi připadal spíš roztomilý a svou oddaností mi připomínal domácího skřítka Dobbyho.
Díky napínavému, rychle ubíhajícímu ději a vcelku jednoduchému, pro young adult typickému, psaní se Divotání stejně jako Šepotání vcelku dobře četlo. Ze začátku jsem sice byla pěkně zmatená, protože jsem si první knihu už tak dobře nepamatovala , nakonec se mi ale podařilo nějak si to vybavit. I když musím přiznat, že jsem se hodněkrát v ději úplně ztratila. Nevím, zda to bylo tím, že autorka příběh moc zamotala, nebo mi zkrátka nesvědčí dlouhé přestávky mezi jednotlivými díly sérií. Nejspíš od obojího trochu.
Zdroj
Na čtenáře také na stránkách knížky číhá spousta odhalení a překvapivých zvratů, které jsem velmi vítala. Dozvíme se například něco z minulosti Alyssiných rodičů, nebo mnohé další detaily z Říše divů.
Ti, kdo četli Šepotání, jsou již obeznámeni se zdejším milostným trojúhelníkem, který byl přirozeně součástí také děje Divotání. Protože co může být lepší než sexy namakaný borec? Přece dva sexy namakaní borci! A navíc oba zamilovaní právě do vás! No kdo by to nechtěl? *plaše zvedá ruku*
Už tak mi tam vadí, ale ještě když nejsem ani trochu spokojená s Alyssinými preferencemi ohledně toho, s kým teda nakonec skončí...Někdy mě to přivádělo k šílenství. Na(ne)štěstí autorka nabídla naprosto unikátní řešení, čímž už může směle konkurovat Ricku Riordanovi (ten chlap v The Kane Chronicles doslova spojil dva kluky do jednoho). Neříkám, že se mi to její řešení tak úplně zamlouvá, ale jistou originalitu to má. Jen je to na milostný trojuhelník příliš kompromisní, zdá se mi. Ale co, ještě máme třetí knihu, stát se může spousta věcí.
Nejvíc mě na Divotání dostal naprosto fantastický cliffhangerový konec. Nechápu, jak můžou být cliffhangerové konce fantastické, tenhle ale prostě byl a tečka. Úplně mě navnadil na přečtení dalšího dílu, takže jakmile se objeví na pultech knihkupectví, hodlám si tu knihu v knihovně krutým způsobem vybojovat.

Jak už jsem psala v recenzi na Šepotání, Alyssa mě povahově jako hlavní hrdinka zas tolik neobtěžuje, jako tomu je u jiných lidí. Někdy teda uvažuju, proč jsou ti dva kluci do ní tolik paf a jestli jim za tu námahu vážně stojí, když se ani neumí rozhodnout, koho vlastně miluje více.
Koho však v téhle sérii fakt upřímně nesnáším, je Zachary. Prostě jsem si k jeho majetnickému chování vůči Alysse v Šepotání vytvořila tak velkou averzi, že už toho kluka nemůžu ani vidět. A ještě když na ni během Divotání skoro úplně kašlal (což se sice vysvětlilo, ale přesto)!
Zdroj
Ale s Morfeem, to je jiná. Ta jeho celková tajemnost, to, že i když mu skoro bezmezně důvěřujete, stále vás dokáže překvapit nějakým úskokem nebo polopravdou a tohle vše zakončí nějakým pro něj naprosto netypickým hrdinským činem nebo měkkou stránkou jeho osobnosti, z něj dělá vážně povedenou postavu. S definitivní platností zapisuju jeho jméno na seznam fiktivních kluků, které bych hrdinkám bez milosti přebrala.
Ačkoliv jsem ráda, že CooBoo ponechalo sérii původní obálku (ty bývají většinou nejlepší), ale lesklé zelené písmo bylo zvoleno trochu nešťastně, jelikož s už tak tmavou obálkou splynulo docela. A ten font, kterým je napsáno jméno autorky a anotace je prostě čiré zlo, ošklivý bratránek Comic Sans nebo tak něco. Grafické provedení knihy se mi opět velmi zamlouvalo, na písmo fialové barvy bylo opravdu jednoduché si zvyknout.

I když jsem se Divotání trochu bála, nakonec se ukázalo, že dosahuje minimálně stejných kvalit, jako předchozí díl série, díky zajímavému konci snad ještě o něco větších. Až na poněkud zapletenou dějovou linku jsem s knihou byla spokojená a dosáhla přesně toho, čeho jsem chtěla - odreagování. Tahle youngadultovka není žádným extrémně hlubokým dílem, u něhož je třeba používat tu kulatou věc na hlavě, ale když si chcete po dlouhém dni, zalézt někam pod deku a trochu popustit uzdu své fantazii či romantickým představám, je to pro vás ideální počteníčko.
73
Hodnocení:
73%


Okomentovat