SCM music player

18. prosince 2015

Vánoční vykecávačka

Zdroj
Tak! Všechny dárky nakoupeny a zabaleny, perníčky upečeny, všechny školní povinnosti tohoto týdne vyřešeny. Takže proč to nezakončit nějakým pořádným vánočním článkem mých prosincových strastí a slastí? Které sice nikdo nečte, což mi je však úplně u příslušných míst.



Aby bylo jasno, Vánoce prostě miluju. Pije se hodně čaje, nemusím hledat složité výmluvy, proč nepůjdu ven, můžu nosit svůj milovaný overal na spaní, bruslíme na vánočním trhu (nejlepším místě pro bruslení na světě), přežírám se cukrovím, můžu sledovat ne až tak  nadšené výrazy svých přátel a rodiny po rozbalení dárků ode mě a ještě nějaké dárky dostanu i já sama. Co víc si přát?
Zdroj
Ale s tím, jak rostu, už mi Vánoce nepřipadají tak magické, začínají mi být tak trochu lhostejné. Ano, dárky nakupuju, peču a nosím typické vánoční jelení vzory, už se však na Štědrý den nebudím tak šíleně natěšená a celý den netrávím otravováním rodičů, kdy už sakra bude ta večeře. A když někde slyším: ''All I want for Christmaaas is youuu...'' mám chuť někoho praštit. Jedna z věci, které na Vánocích fakt nemám ráda jsou vánoční písničky. České koledy nebo Jingle bells ještě zkousnu, ale takové ty popové tentononcy, kterých jsou vždycky plná rádia, jakmile nastane první prosinec... Prostě si poslouchám svoje, jako po celý rok a nenechávám se tímto trendem unášet.
Taky si moc nepotrpím na takzvané vánoční filmy. Tradiční pohádky mě po miliontém zkouknutí přestávají bavit, na ty nové pro jistotu ani nekoukám. A teď jedno žhavé přiznání: Nikdy jsem neviděla Sám doma! A nevadí mi to! *maniakální smích* Jediné dva filmy, které mě snad nikdy neomrzí jsou Pelíšky a Grinch. Nemám ani žádné speciální vánoční knihy. Minulý rok jsem se ale rozhodla zachovávat tradici Kaichou wa maid-sama jakožto anime vyhrazeného pouze pro vánoční čas. Štědrý den je za šest dní. Anime má dvacet čtyři dílů. Snad to stihnu.
Protože je tohle knihomolský blog, zmíním se ještě, že si tento rok přeju pod stromeček pouze jedinou knihu (což se mi snad ještě nikdy v životě nepovedlo) a to ilustrovanou verzi Harryho Pottera, kterou jako správný fanoušek prostě musím mít. Ale mám podezření, že mi jedna kámoška další knihu přece jen koupila. Asi to bude pěkný trapas, protože já jsem se s dárkem pro ni nedostala ani ke sto korunám.

Další velkou událostí, jež jste určitě zaznamenali, jelikož je to prostě úplně všude, je nedávná premiéra nových Star Wars tentokrát s podtitulem The
Zdroj
Force Awakens (tedy Síla se probouzí). Jako dítě mě fenomén Star Wars tak nějak obloukem minul a cestu k dvěma starším trilogiím jsem si našla teprve nedávno přes moji BFF, která trvala na tom, že to musím vidět. Tak se stalo, že jsem si během přibližně dvou měsíců SW hodně oblíbila a na nadcházející film jsem se těšila skoro stejně jako většina skalních fanoušků. Jenže co se nestalo. Včera si mírumilovně procházím nějaké random off topic obrázky na Facebooku, kouknu do komentářů a BUM. NĚJAKÝ ABSOLUTNĚ ZLÝ SATAN TAM VYZRADIL HLAVNÍ SPOILERY CELÉHO FILMU. Takovéhle lidi bych upalovala, vážně. Líbilo se mi, že vlastně nikdo nevěděl, o čem nová epizoda vůbec bude a byl to jeden z důvodů, proč jsem na to tak moc chtěla jít. A. Teď. Tohle. Kdybyste někde četli o mladé dívce, která spáchala sebevraždu kvůli spoilerům, pravděpodobně to budu já.


A jak přežíváte vánoční a hvězdnoválkové šílenství vy?



Okomentovat