Štěstí ve stínech | Recenze

Název:  Štěstí ve stínech
Originál: Luck in the Shadows
Autor: Lynn Flewelling
Díl: 1/7
Počet stran: 400
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: druhé

Mladý Alek z Kerry je neprávem uvězněn a čeká ho jistá smrt. Naštěstí však skončí ve stejné kobce s tajemným cizincem, jenž ho zachrání, vezme za učně a obrátí jeho dosud nudný život vzhůhu nohama. Jmenuje se Seregil, střídá jména a osobnosti jako ponožky a oplývá mnoha užitečnými i krajně podivnými schopnostmi. Jakému umění však hodlá Aleka vlastně učit? A jak to vše souvisí s nadcházející válkou mezi třemi znepřátelenými královstvími daleko na jihu? To vše zatím zůstává záhadou.



O nepříliš známé sérii Noční běžci jsem se dověděla přes  pochvalnou recenzi, kterou jsem před nějakým časem četla. Jakmile jsem uslyšela, že se jedná o skvělou fantasy se spoustou dílů, kde mají hlavní hrdinové trošku *ehm ehm* bližší vztah, než hlavní hrdinové obvykle mívávají, okamžitě jsem se začala pídit po prvním díle. A mám dojem, že jsem opět objevila něco úžasného.

Po dlouhé době jsem se do nějaké knihy zase pořádně ponořila. Chtěla jsem ji tak moc dočíst, protože příběh mě velmi zaujal, ale zároveň jsem strašně nechtěla přijít o ten skvělý pocit z dobrého počtení. Vážně se četla výborně, čtyři sta stránek uběhlo jako nic. Rozhovory byly napsány přímo fantasticky, po trochu strojených dialozích v Gorianovi, to byla přímo slast pro mou čtenářskou dušičku. V některých okamžicích jsem se smála na celé kolo, v příští chvíli jsem shipovala hlavní hrdiny, jen abych se o chvilku později strachovala o jejich osud či jim spílala za jejich chyby.
Děj první poloviny knihy mi připadal o něco zábavnější, jelikož Alek se Seregilem jsou prostě fantastičtí a měli tam více společných částí. Také se tam našlo více akčních, napínavých scén. Druhá polovina nebyla obsahově nijak horší než ta první, jen se v ní objevovala spousta politikaření a intrik, ve kterých se mi těžko orientovalo.

Zdroj

Prostředí, v němž se Noční běžci odehrávají si mě získalo téměř okamžitě. Přemíra fantasy prvků či ras, která na mě v některých případech působí trochu kýčovitě, se zde naštěstí nevyskytovala. Kromě magie se ve Štěstí ve stínech vlastně žádná nadpřirozená bytost příliš neobjevila (až na jednu, ale nebudu spojlovat), pouze se o nich místy mluvilo. Dost mi to připomínalo svět Hraničářova učně, jen trochu dospělejší, což mě jen příjemně potěšilo, tuto knižní sérii Johna Flanagana totiž zbožňuju.

A postavy?
 Ty byly prostě ultramegasuproboží (překlad z fangirlštiny: hodně hodně dobré)! Sebevědomý Seregil se svými sarkastickými poznámkami a neskutečně rozkošný Alek s odvážným srdcem se ve všem skvěle doplňovali, oba dva jsem si zamilovala snad od prvních několika stran. I ostatní hrdinové na mě působili příjemně, sympatický mi nebyl snad jen suchar Thero (kterého musí nesnášet snad každý).

Obálka se mi nejprve moc nezamlouvala, nakonec se mi ilustrace na ní začaly líbit. Tento typ obálek je koneckonců pro fantasy žánr skoro typický, díky ní náhodná osoba hned ví, s čím má tu čest. Možná jen název knihy tam trochu zaniká, je příliš malý a v obrázcích se úplně ztrácí.

Přes všechny drobné nedostatky si mě tato kniha získala. Ať už (někdy až moc) promyšleným příběhem, zajímavým světem, do něhož můžu unikat z nudné reality, nebo skvělými postavami. Má touha po druhém díle se při psaní této recenze mnohokrát znásobila a mám neurčitý pocit, že se brzy uchýlím ke stahování, čemuž se většinou snažím ze všech sil vyhnout. Každopádně doporučuji všem fanouškům fantasy a gay shipů.

Hodnocení:

90%