SCM music player

30. června 2015

Anime recenze | Úvod

Zdravím všechny!

 

(pokud se dá o lidech čtoucích tento článek mluvit v množném čísle)

Rozhodla jsem se přidat další položku k častým článkům na tomhle blogu. Budou jí opět recenze, tentokrát však na všechna možná i nemožná anime. Než se do toho pustím, chtěla bych vám lehce nastínit, jak jsem vůbec na anime přišla, jaké žánry preferuju a tak podobně.



Moje první kontakty s japonskou animovanou tvorbou spadají asi do období třetí třídy. Na rozdíl od většiny českých dětí jsem nevyrůstala na Pokémonech, jelikož jsme na staré televizi neměli programy, kde Pokémony dávali. Dříve než s anime jsem se setkala s mangou a to v dětském oddělení knihovny. Pokusila sem se tehdy číst první díl Fly High: Vyleť výš, bohužel jsem z toho moc neměla. Chyběl tam totiž návod, jak mangu správně číst.
Potom byla pár měsíců pauza, než mě začal lehce fascinovat styl, jakým byla manga kreslená. Sehnala jsem si teda o tom pár knih, ani jedna mi v tom však příliš nepomohla. Navíc se moje kresby nesetkaly mezi mými kamarádkami s velkým ohlasem, tak jsem toho nechala. O anime jsem v té době už tak trochu věděla z těch knížek o kreslení mangy. Tehdy mě však nenapadlo, že by se něco takového dalo najít na internetu. Takže jsem na mango a anymu (ironie, přátelé, ironie) na pár let pozapomněla.
Nutkání něco takového si pustit mě přepadlo až jednoho temného deštivého dne na "dovolené" (jsou tam uvozovky, protože jsme se neváleli u moře, nýbrž jsme jezdili na kole jak mourovatí...ano, představy mých rodičů o dovolené jsou velmi zvrácené) v Itálii. Nikdo mě na to nenavedl, nepřinutil, ani nic takového. Prostě jsem tak z vlastní iniciativy procházela žebříčky nejlepšího anime a pustila to první, co mi přišlo pod ruku. Jsem strašně ráda, že jsem zvolila zrovna Death Note, protože i když jsem od té doby toho zkoukla docela dost, stejně se DN řadí mezi to nejlepší, co jsem viděla.
U mých přátel se opět moje nová zál
iba nesetkala s valným úspěchem, ale už mi to není tak líto, jako předtím (nevědí o co přicházejí, muhaha). Nepatřím mezi lidi, kteří tahají anime a mangu úplně všude a jejich kamarádi musí být za každou cenu otaku. O anime se bavím vlastně jen s jednou kámoškou, kterou vídám dvakrát do roka a bohatě mi to stačí.

Zprvu jsem sledovala výhradně anime s fantasy prvky. Z takových těch šíleně dlouhých mě zaujal jen Naruto, ale na Shippuuden už jsem se vykašlala. Když byli malí, bavilo mě to více.
Fenomén Sword Art Online mě širokým obloukem minul.  Za to miluju Shingeki no Kyojin, Fullmetal Alchemist: Brotherhood, Durarara! a Soul Eater.
Zkoušela jsem Fairy Tail, ale i to jsem po dvacáté páté epizodě opustila.
V poslední době mě fantasy shonenovky úplně přestaly bavit a přesedlala jsem na žánry slice of life a shoujo. Svou akční část si vybíjím na britských a amerických seriálech a když je hladová moje romantická duše, kouknu na nějaké to romantické animečko. Mezi moje srdcovky tady patří Kaichou wa maid-sama! a Toradora!.
Sem tam se ještě o nějaké to dobrodružné pokusím, ale vždycky mě to po pár dílech přejde.

Moje anime recenze by měly být o něco delší než ty knižní (alespoň ta první je). Obohatím je spoustou gifů, jelikož gify zbožňuju. Hodnotit budu pomocí hvězdiček. Budu je psát nejspíš velmi zřídka. Anime teď totiž strašně zanedbávám, všechen volný čas mi zabírají knihy a hrané seriály.

Snad jsem vás neunudila k smrti, přeji pěkný zbytek dne/noci!

Zdroj obrázků: Pinterest
Okomentovat