SCM music player

22. června 2015

Řbitov zvířátek | Recenze

Název: Řbitov zvířátek
Originál: Pet Sematary
Autor: Stephen King
Počet stran: 376
Nakladatelství: Beta
Vydání: třetí

Děj se odehrává v městečku Ludlow kdesi uprostřed nekonečných lesů amerického státu Maine.
 Louis Creed se svou ženou a dvěma dětmi se nastěhují do domku nedaleko rušné silnice. Téměř ihned se mladí manželé začínají přátelit s jejich sousedem, staříkem Judem, který zde žije odjakživa a zná všechna místní tajemství. Včetně Řbitova zvířátek. Děti z širého okolí na tom podivném místě dlouhá léta pohřbívají své mrtvé domácí mazlíčky. Nikdo netuší, co k tomu děti vede a nikdo po tom příliš nepátrá.
Za zvířecím pohřebištěm se však skrývá ještě starší a děsivější místo posledního odpočinku...



Pár děl Stephena Kinga už mám za sebou, tudíž jsem zhruba věděla, co mám od Řbitova zvířátek očekávat. Anotace nám sděluje, že se jedná o "nejděsivější Kingovu knihu, jaká kdy byla napsána".
Dovolím si lehce nesouhlasit. Většina knížky spíš popisovala - ne příliš šťastný - život Louise a jeho famílie. Všude ale bylo takové to napětí a nejistota, které nás nutily číst dál a dál. Ony děsivé části byly však opravdu děsivé, jak se patří.  Kniha byla napsána opravdu skvěle, jak už je u Kinga zvykem. Dokáže stejně dobře napsat scény jak strašidelné, napínavé a nechutné (ty až moc dobře :D) tak dojemné a romantické, . Zkrátka, četla bych i jeho nákupní seznam (řekla to tak Hazel Grace Lancasterová o Peteru van Houtenovi, kdyby vám to bylo povědomé).
Postavy mi přišly dobře vykreslené a opravdové. Jejich mnohdy pitomé činy jsem jim všechny žrala i s navijákem, protože tak jednaly většinou z logického důvodu. Někdy jsem vážně myslela, že tam vletím a pořádně některou přetáhnu po hlavě pánví, ale když jsem se vžila do jejich situace, nevím jestli bych se já chovala lépe.
Zdroj
Hlavní hrdina Louis se mi zdál, jako docela sympatický chlap a v mnohém jsem s ním souhlasila. Ke konci knihy už jsem ho tolik nemusela, kdo by si ale oblíbil postavu zralou na psychiatra, že ano. Jeho manželku Rachel jsem ze začátku nesnášela. Jak děj ubíhal a já odkrývala to, co si v dětství prožila, jsem ji začala tolerovat a na konci už patřila mezi mé oblíbenější postavy. Creedovic děti byly prostě děti, nebyli to žádní rozmazlení fakani, docela jsem měla Ellie a Gage ráda. Jud Crandall se mi zamlouval od prvního okamžiku a názor na něj jsem nezměnila.
Konec mě docela dorazil. Četla jsem to někdy kolem půlnoci. Naposled jsem se takhle klepala u Harryho Pottera a Kamene mudrců (No co! Bylo mi sedm! :D).

Řbitov zvířátek je zkrátka moc dobrá kniha, i přestože nebyla tak strašidelná, jak jsem předpokládala, poslední čtvrtina mě svou mírou hrůznosti a krvavosti uspokojila. Líbilo se mi také to, že to nebyl jen horor, ale mělo to myšlenku a hodně jsem díky Řbitovu začala přemýšlet o smrti (to už se mi tolik nelíbilo). Slabším povahám bych to každopádně asi nedoporučila.

Hodnocení:
87%

Okomentovat