SCM music player

6. června 2015

The Ultimate Book Tag



Ták! Konečně jsem se odhodlala k napsání něčeho jiného, než knižní recenze. Sláva mi!
Jelikož zatím pořádně nevím o čem bych měla psát, zvolila jsem si jako téma tohohle článku tag, který jsem vyčmuchala na blogu Zašitá v knihách.



Bývá ti špatně při čtení v autě?
Mé tělo je nejspíš uzpůsobeno ke čtení kdykoliv a kdekoliv. V autě či autobuse si můžu číst jak dlouho chci a můj žaludek s tím nemá nejmenší potíže. Děkuji ti, žaludku.
Opravdu špatně ze čtení v autě mi bylo jen jednou a to, když jsem se pokoušela přelouskat knihu při jízdě do lyžařského střediska v Alpách, jež se nacházelo asi 2000 metrů nad mořem a cesta tam byla samá prudká zatáčka a serpentina. 

Který autor má podle tebe jedinečný styl psaní a proč?
V poslední době mě zaujal styl psaní Markuse Zusaka. Ze Zlodějky knih a Posla si pamatuju hlavně jeho kouzelný styl psaní. Mnohdy jsem se u čtení těchto dvou knížek nevědomky usmívala jen z toho důvodu, že jsem si čtení prostě užívala.

Harry Potter nebo Stmívání? Třemi body obhaj svůj výběr...
Ehm...vážně je třeba se ptát? Harry Potter všemi deseti, samozřejmě! Svět Harryho Pottera je dle mého názoru mnohem více propracovanější a logičtější, než ten, jaký stvořila Stephenie Meyerová. Také mi jsou postavy kouzelníků a čarodějek z Harryho Pottera mnohem sympatičtější než banda upírů jiskřících na slunci. Za třetí byl v harrypotterovské sérii rozhodně lepší a promyšlenější příběh a mezi hlavními postavami se nevyskytoval žádný milostný trojúhelník, za což jsem naší milé Jo neskonale vděčná.
A mohla bych s tím obhajováním pokračovat dál a dál do nekonečna. 

Nosíš s sebou nějakou tašku nebo kabelku na knihy? Jestli ano, co v ní je (kromě knih)?
To ne, knihy většinou strkám do tašky spolu s učením (a podle toho potom vypadá moje páteř). Jen když mířím do knihovny, beru s sebou nějakou tu plátěnou tašku, jelikož se mi všechny knihy, které odtamtud táhnu domů, do batohu nevlezou.

Čicháš ke knihám?
Občas, když si koupím nějakou novou či narazím na nějakou velmi starou. To se potom na mě lidi v autobuse zírají s výrazem co-je-to-za-úchyla.

Preferuješ knížky s ilustracemi nebo bez nich?
Většinou čtu knihy bez ilustrací, protože v literatuře pro teenagery a dospělé se už ilustrace hned tak nenajdou. Ale i přesto mě příjemně potěší, když v nějaké fantasy knize narazím na nějakou pěknou ilustraci místa, kde se postavy zrovna nacházejí, jelikož mi někdy dělá problém si ve fantasy představit krajiny, budovy a tak podobně.

Která knížka se ti líbila, když jsi ji četla, ale později jsi zjistila, že to není zrovna "kvalitní psaní"?

Když jsem se poprvé dostala k výše zmiňovanému Stmívání, ohromně mě ta série nadchla. Upozorňuji, že to bylo ve čtvrté třídě základky, to jsem ještě neměla zrovna vytříbený vkus na knížky. Zapáleným fanouškem upírské ságy jsem byla asi do šesté třídy, kdy se mi to v hlavě konečně trochu srovnalo.

Píšeš? Vidíš sebe samu v budoucnu jako spisovatelku? 

Jak jsem již psala ve svém prvním článku, ano, snažím se psát fan fiction, zejména ze světa Harryho Pottera, ale odhodlávám se k napsání i čehosi okolo seriálu Doctor Who (česky Pán času). K psaní svých vlastních příběhů zatím nemám sebevědomí, ani nápad. 
Rozhodně by bylo zajímavé živit se v budoucnu psaním, ale nejsem si jistá, jestli bych v tom nějakým způsobem vynikla v té spoustě knižních autorů. Napsat a vydat svou vlastní knihu je i přesto jedna z věcí, kterou mám na seznamu toho,co chci udělat, než skončím pod drnem.

Kdy jsi začala číst?

Aktivně číst jsem začala asi dva roky poté, co jsem se číst naučila. Tedy asi tak v sedmi či osmi letech. Většinou to byly tenké knížky z knihovny typu Klub záhad, Správná pětka, Týna a pony... Velkou ironií je, že mě ke čtení přivedla moje nejlepší kamarádka, která dneska přečte tak tři knihy za rok.

Byl tvůj oblíbený předmět ve škole český jazyk a literatura?

Čeština je pro mě takový neutrál. Zrovna ji nemiluju, ale není to jako třeba chemie, při které se marně snažím neusnout. Zase jsme a´však vyfasovali na češtinu vynikající profesorku, která má super hlášky ("Vytáhněte ty žaluzie, nejsme tady v nějakém intim baru!" nebo "Za všechno můžou chlapi a komunisti!" :D) a dokáže nám tu gramatiku nějakým způsobem dostat do hlavy.
Literatura je pro mě docela nudný předmět, protože poslouchat, jak někteří zabedněnci koktavě předčítají z Čítanky dokáže zkazit i ten sebelepší text. 

Kdybys dostala knihu, kterou jsi četla a nelíbila se ti, co bys udělala?
Nejspíš bych v zájmu slušnosti poděkovala a nechala dárce v domnění, že jsem onen titul v životě neměla v ruce. Poté bych ho nejspíš strčila někam dozadu do poličky, někomu ho věnovala nebo ho prodala na nějakém knižním bazaru člověku, který by tu knížku dokázal ocenit více.

Která méně známá série se podobá Harrymu Potterovi nebo Hunger games?
Sérii, která by se nějak výrazně podobala Hunger games jsem si v paměti nevybavila, ale tu, která je v něčem podobné knihám J.K. Rowlingové jsem našla. Je od české autorky, Ilky Pacovské a jmenuje se Sedmý smysl. Na Harryho Pottera jsem si při jejím čtení vzpoměla, protože se většinou odehrává v prostředí školy pro mladé čaroděje a čarodějky a hlavními postavami jsou dva chlapci a jedna dívka. Také se tam objevují některé kouzelné bytosti, o kterých můžeme číst i v harrypotterovských knížkách. Obě série se ale v mnohých věcech dosti liší.

Upíři nebo víly?
Hah, tohle bude docela těžká otázka, protože ani jedny z těchto bytostí nemám zvlášť v lásce. Zajímavé víly byly třeba v knížce Železný král od Julie Kagawy. Celý její svět byl inspirován Shakespearovým Snem noci svatojánské a tam byly jediné dobře vymyšlené víly, s jakými jsem se kdy setkala. Na upíry, kteří by stáli za zmínku jsem zatím v knihách moc nenarazila. Takže nejspíš volím víly.

Vlkodlaci nebo duchové?

Myslím, že obě dvě skupiny mají něco do sebe. Tady si nejspíš nevyberu. Vlkodlaci mají mezi sebou Remuse Lupina, kterého mám moc ráda. Duchy jsem začala mít svým způsobem v oblibě kvůli seriálu Supernatural (česky Lovci duchů). Vážně nevím, kdo z nich je lepší.

Milostný trojúhelník nebo zakázaná láska?

Kdybych měla vybírat z těchto dvou, asi bych brala zakázanou lásku. U milostných trojúhelníku je to hrozně nejisté, s kým kdo bude, taky to rozdělí fanoušky knihy na dvě skupiny a všude s těmi "týmy" všichni hrozně nadělají.  
U zakázané lásky je to vždycky takové větší vzrůšo a na konci se buď utopíte v slzách nebo skáčete do stropu štěstím. 

Romantická kniha nebo akční kniha s několika romantickými scénami?
Já si knihy vybírám podle nálady. Někdy potřebuju k životu nějakou tu čistou romantiku s hlubší myšlenkou a u které se trochu zasměju. Jindy se zase cítím spíše na ty dobrodružné s občasnými milostnými scénami, někdy se zase bezhlavě vrhám do tolkienovek a podobných knih, kde o jakékoliv romantické lásce není málem ani zmínka. Opět si u tohohle nemůžu vybrat.


Na tento tag nominuju kohokoliv, komu se líbil a přeje si ho vyplnit :)











Okomentovat