Anime recenze | Hyouka

Název: Hyouka
Název ve znacích: 氷菓
Rok vydání: 2012
Počet epizod: 22 + OVA
Děj: Oreki Hotarou se přidá do klubu literatury poté, co mu to doporučí jeho starší sestra. Tak přijde do styku s Chitandou Eru, Fukubem Satoshiim a Ibarou Mayakou. Všichni se brzy ponoří do tajemného případu, který se udál před 33 lety. V jejich čmuchání jim pomáhá práce zakladatelů jejich klubu, sbírka s názvem Hyouka. 
(Zdroj: Anime Akihabara)


Opening 1:

Opening 2:

Jak už si možná někteří všimli, přímo zbožňuju chytré věci. Jinak tomu není ani v případě anime. Když jsem se proto doslechla o Hyouce, o níž všichni mluvili jako o detektivce, bylo mi jasné, že ji musím okamžitě vidět.

Zdroj

Oreki je lenoch, jakého svět dosud nepoznal. Místo aby si svůj nástup na střední užíval s kamarády, radši někde osamotě "šetří energii". Dokud jej však jeho starší sestra nedonutí ke vstupu do Klubu klasické literatury. Tam se setkává s Chitandou Eru, roztomilým děvčetem s jednou specifickou vlastností - neovladatelnou zvědavostí. Záhy se objeví i první záhada a Oreki zjišťuje, že kromě schopnosti co nejméně plýtvat energií dokáže také skvěle dedukovat. Což rozhodně neměl předvádět před Chitandou, která ho od té chvíle spolu s jejich kamarády, Fukubem a Ibarou, nepřestává otravovat s všemožnými mystérii, co se jich jen okolo vyskytne. A Orekimu se "růžový školní život" začíná pomalinku možná trochu líbit...

Musím přiznat, že jsem čekala něco o malilinko akčnějšího, protože ačkoliv je to anime plné záhad, hodí se raději na zklidnění rušného dne. S případy, které se zde řeší, se většinou můžeme setkat i v reálném životě obyčejného středoškolského studenta. Záhada zmiňovaná v anotaci je pouze jednou z mnoha, s nimiž se členové Klubu klasické literatury potýkají. Každému případu jsou věnovány v průměru dvě až tři epizody, nečekejte proto, že Hyouku zvládnete zkoukout za kratší dobu než za týden. Napětí tam totiž také mnoho nenajdete. Ne, že by to teda vadilo. Ta milá uklidňující atmosféra celého anime vás doslova vtáhne. Necháte se unášet Orekiho složitými myšlenkovými procesy a budete uvažovat, jak někdo sakra může být tak chytrý. Budete se smát, jakmile na scénu nastoupí roztomilá Chitanda s její proslulou větou: "Zajímá mě to!", či když se objeví Fuku v extravagantním oblečku se Saturnem na hlavě. Každá vyřešená záhada vás naplní jakousi pýchou, jako kdyby jste ji řešili spolu s čtveřicí z Klubu klasické literatury také.

Zdroj

Celkem mi však vadilo, že se za celých dvacet šest epizod, neposunul vztah Orekiho a Chitandy někam dál. Pořád jenom na sebe zamilovaně koukali, červenali se a když už jsem se na to dívala pátý díl, přivádělo to mou vnitřní shipperku k nepříčetnosti. Bylo to sice úplně maximálně rozkošné...Ale přece jenom! Jedna pusa by snad nikomu neublížila ne?

Animace působila jako celé anime hrozně příjemně. Nevyskytovaly se tam žádné velké disproporce, takže se na ni dalo dost rychle zvyknout. Barvy výslovně nebily do očí, nebyly však ani úplně nevýrazné. Také se mi líbilo. jak byla každá z Orekiho složitějších dedukcí provázena jednoduchými obrázky, abychom si mohli lépe představit, jak se celá událost stala.

Oba dva openingy mi přišly veselé, energické, pěkně se poslouchaly. A soundtrack byl přímo dokonalý. Krásně doplňoval atmosféru dané situace, nádherné vyrovnané klavírní skladby střídala hudba o něco dramatičtější, jakmile se na obzoru objevilo nějaké nevyřešené tajemství.

S leností hlavního hrdiny, Orekiho Houtaroua, jsem se často hodně ztotožňovala, někdy si totiž dokážu stěžovat třeba na věci, typu proč sakra postavili tu blbou učebnu biologie tak daleko. A jelikož zabijácky inteligentní postavy přímo miluju, hned mi připadal sympatický. Občas jsem si představovala, že takhle nějak mohla vypadat školní léta Sherlocka Holmese (od BBC). Až na ty kamarády teda.

Chitanda Eru je zkrátka roztomilá až to bolí a jestli jste si ji neoblíbili, pravděpodobně nemáte srdce. Těmi svými fialkovými kukadly a nekonečným optimismem dokázala rozzářit den jak svým přátelům, tak i mě. Takovou pozitivní kamarádku bych někdy vážně potřebovala.
Ibara Mayaka na mě působila jako typická tsundere. A protože já tsundere ráda, tak se mi i ta zamlouvala. Její zájem o mangu mi také není cizí. Bylo mi jí i trochu líto, jelikož ji některé její kamarádky pomlouvaly, přičemž jsem vůbec nepochopila proč.
Ačkoliv mi Fukube Satoshi ze začátku tolik nevadil, dokonce jsem ho měla dost ráda, v jednom z posledních dílů si to u mě pěkně pokazil. Prostě jsem mu tak nějak přestala rozumět a jestli v další sérii okamžitě nespraví to, co provedl, budu zlá.

Pokud hledáte něco, u čeho si trochu odpočinete od všech těch ubojovaných shounenů a citově vyčerpávajících shojo anime, radím vám, zkuste Hyouku. Díky chytrým zápletkám a příjemným postavám se rozhodně nudit nebudete.