SCM music player

14. března 2016

První recenzák dorazil!



Když vás internet náhodou zanese na jakýkoli knižní blog, u většiny si můžete všimnout rozmanitých ikonek nakladatelství či knihkupectví, obyčejně umístěné někde na viditelném místě, aby každý čtenář viděl, s kolika společnostmi daný bloger spolupracuje. Tato spolupráce spočívá v zasílání recenzních výtisků, které pisatel blogu přečte a napíše na ně recenze. Za odměnu si tyto "recenzáky" může ponechat.
Já jsem se o spolupráci již jednou pokusila, nicméně tehdy jsem za sebou měla sotva deset recenzí, takže nebyl žádný div, že dané knihkupectví mou nabídku odmítlo, respektive ji úplně ignorovalo. Tato nepříjemná událost mi lehce ubrala na sebevědomí a já sama sebe přesvědčila, že žádné vypatlané (ve skutečnosti jsem použila mnohem horší přívlastek) spolupráce k blogování nepotřebuji, což se mi úspěšně podařilo dodržet až do doby přibližně dvou týdnů zpátky. Rozhodla jsem se neponechat nic náhodě a žádosti rozeslala hned třem knižním společnostem. Vlastně jsem to udělala jen tak, z náhlého rozmaru, moc jsem nevěřila, že by se po mém předchozím neúspěchu někdo chtěl mým blogem zaobírat. K mému velkému překvapení se někdo takový opravdu našel - internetový obchod Megaknihy.cz mi zanedlouho odepsal a mou žádost přijal. Na takové radostné skřeky naši sousedi rozhodně připravení nebyli.
Jak už tedy napovídá název článku, právě dnes jsem si na poště vyzvedla svůj úplně první recenzní výtisk. Jaký, ptáte se? No nechte se překvapit...



Kniha Řekni vlkům, že jsem doma mě kdysi zaujala přenádhernou obálkou a příslibem krásného příběhu (také moje momentálně oblíbené téma AIDS a homosexuálů v osmdesátkách se tam prý objevuje), nemusela jsem se tedy dlouho rozhodovat, co si jako svůj první recenzák nechám poslat. No není úžasná? Já to teda ještě nevím, jestli je však tak dobrá, jako vypadá, budu při čtení v sedmém nebi.


Hned jsem ji musela vzít na chvíli do terénu (překlad: do zahrady) a udělat pár fotek, ty temně zelené barvy k tomu doslova vybízely. :)

Moc si na zdlouhavé unboxingové články plné fotek z poloviny otevřených balíků nepotrpím, vlastně nemusím ani ty krátké, takže tohle bude pravděpodobně první a poslední článek, v němž budu popisovat, jak otvírám nějakou krabici. Příliš si na ně tedy nezvykejte.

Čtete, případně píšete, na blozích unboxingy? Připadají vám spíše zbytečné, nebo vás baví?


Žádné komentáře: