SCM music player

7. března 2016

Skleněný trůn | Recenze

Název: Skleněný trůn
Originál: Throne of Glass
Autor: Sarah J. Maas
Díl: 1/6
Počet stran: 392
Nakladatelství: CooBoo
Vydání: první

Celaeně Sardothien je teprve osmnáct, už si však oprávněně vysloužila titul nejobávanějšího nájemného vraha v celé zemi. Někdo ji však zradil a vražedkyně byla chycena.  Jako trest za ukončení desítek či dokonce stovek lidských životů je nucena zbytek života strávit v pracovním táboře Endovier, známého svými nelidskými podmínkami. Dlouhý zbytek života to tedy rozhodně nebude.
Sám korunní princ Dorian však zpola zlomené dívce nabídne svobodu výměnou za to, že se po určitou dobu stane bojovnicí jeho otce a bude jej nenápadně zbavovat všech. kdo se mu znelíbí. Než se tak ale stane, bude muset zvítězit v klání, jehož se účastní jen ti nejlepší ze zabijáků. Jestliže ji vyřadí, čeká ji návrat zpět do nenáviděného vězení.  Jenže její soupeři začínají záhadně umírat nejen během úkolů, které pro ně král připravil. Celaena si brzy uvědomí, že je to dílem něčeho mnohem děsivějšího a nebezpečnějšího, než je obyčejný vrah.

Skleněný trůn je posledních několik měsíců velmi diskutovanou knihou a mezi mladším českým knihomolstvem si získala téměř stejnou oblibu jako v zahraničí. Proto není žádné překvapení, že jsem se zapřísáhla ji co nejdříve přečíst. A byla jsem velmi příjemně překvapená.

Zdroj
Nejdřív jsem se kvůli tomu zločineckému klání trochu bála, že to bude jako Hunger Games oblečeno ve fantasy kabátku, naštěstí tomu tak ale nebylo. Klání v knize zastiňoval příběh mnohem promyšlenější a temnější, který byl zároveň podán tak, aby ho každý pochopil. O pořádnou akci také nebyla nouze, a přestože se zde trochu více vyskytovaly popisy šlechtického života a vztahů, kniha se díky fantasticky napsaným rozhovorům a slovním přestřelkám četla jedním dechem.
Zapůsobil na mě také zajímavě vymyšlený svět, v němž se Skleněný trůn odehrával. Snad ještě nikdy jsem nečetla knihu psanou z prostředí království utlačujícího ostatní státy, vždycky to bylo spíše z pohledu těch utlačovaných. Také zmizelou magii  a ty věci kolem toho považuju za výborný nápad.
Teď asi očekáváte, že začnu nadávat na milostný trojúhelník, jak už to se mnou bývá. V tomto směru vás ale budu muset zklamat, protože trojuhelník byl v této knize napsán tak brilantně, že jsem ho autorce žrala i s navijákem a nemohla se rozhodnout, jestli se k Celaeně víc hodí Dorian nebo Chaol.

Ze začátku jsem si byla skoro jistá, že Celaenu si prostě neoblíbím. Jak naivní jsem tehdy byla! Ta holka si doslova prohláškovala a probojovala cestu mezi Hrdinky s velkým H. Přestože její vražednické řemeslo, vyžadovalo absenci jakéhokoliv citu, Celaena si dokázala zachovat mysl mladé dívky, nestala se z ní nějaká zabijácká zrůda prahnoucí po moci či penězích.
Ačkoliv jsou Dorian a Chaol naprosto rozdílní, zamilovala jsem si oba dva a tak nějak se nemůžu rozhodnout, kterého víc.
První z nich, korunní princ znuděný dvorským životem a povinnostmi dědice trůnu, byl ten typ kluka, kterému zkrátka nelze odolat. S takovými mužskými postavami se v YA setkáváme běžně a už jsem si proti jejich kouzlu nim vytvořila jakous takous  imunitu...dokud nepřišel Dorian a já svoji obranu dobrovolně rozmlátila na kousky.
Chaol na mě zprvu působil trochu jako studený čumák, což mě chvíli docela vytáčelo, i když se tak většinu času sama chovám, ale jak se postupně začal otvírat hlavní hrdince, otevřel se tím i mně a já na konci knihy zjistila, že ho vlastně zbožňuju.
Dále jsem si velmi oblíbila princeznu Nehemii díky její odvaze, loajalitě pro svůj lid a ochotě pomoci svému království za cenu vlastního života.
Ze záporáků bych zmínila samotné jeho Veličenstvo krále. Ten by zasloužil vařit v pekle.

Byla jsem opět velmi potěšena, že nechali originální obálku jen s těmi nejmenšími úpravami, jelikož vypadá vážně skvěle. I když je pravda, že bych do knihy na první  (ani na druhý, ani na třetí...) pohled neřekla, že se jedná o young adult.

Skleněný trůn se mi jeví jako velmi podařený začátek něčeho vážně úžasného. I přes popisy života na zámku, o něco převyšující akci, a milostný trojuhelník, jsem tu knihu hltala, dokud jsem nedošla až na úplný konec a ani tehdy můj hlad nebyl ukojen. Opravdu se nemůžu dočkat, až si půjčím/koupím/ukradnu náhodnému kolemjdoucímu Půlnoční korunu a budu moci prožít s Celaenou a jejími přáteli další dobrodružství.

Hodnocení: 
92%






Okomentovat