SCM music player

23. září 2016

Cesta (nejen) Švýcarskem


Bylo to téměř vlivem náhody, že se v jinak beznadějně zaplněném zájezdu do Švýcarska na poslední chvíli uvolnilo několik míst. Mně se tam spolu s několika lidmi z naší třídy podařilo na rychlo vecpat díky naší češtinářce, která nám svým vypravováním o této zemi naprosto učarovala. Přestože to znamenalo, že zmeškáme celý týden školy, což se v prváku zrovna nevyplácí, jsme nakonec jedenáctého září v deset hodin večer přece jen do autobusu s ostatními nastoupili.
 Kromě Švýcarských měst a hor jsme také navštívili německou Kostnici, Vaduz, hlavní město Lichtenštejnska a Innsbruck v Rakousku. A byl to výlet opravdu nádherný.





Začalo to uspěchanou, sotva hodinovou procházkou po německé Kostnici, kterou jsme navíc absolvovali celí zlámaní z noci strávené v autobuse. Přede mnou ještě ke všemu seděla profesorka se svým manželem a ti si oba usmysleli, že si musejí svá sedadla sklopit, co to jen jde. Tak jsem si na sedm hodin vyzkoušela, jaké to mají sardinky v konzervě. 



Stihli jsme si tak akorát prohlédnout gotickou katedrálu, v níž probíhal koncil s reformátorem Janem Husem. Koukalo se na ni opravdu hezky.



První místo, jež jsme na švýcarské půdě ještě toho dne navštívili, byly Rýnské vodopády. Teprve při pohledu na ně si uvědomíte skutečnou sílu vody. 



Naší poslední zastávkou bylo horské městečko Lungern, kde se nacházel i náš hotel. Z jeho oken jsme dokonce viděli i kousek tyrkysově modrého jezera Lungernersee (s tou barvou fakt nepřeháním). 


Pohled na Lungern z jiného dne. 



Měli tam také moc zajímavý kostelík, který jako by vypadl z nějaké temné fantasy knihy. Jistou nevýhodou bylo, že každou hodinu hlasitě vyzváněl, což v šest ráno není vůbec tak romantické, jak to nejdřív znělo. 



Zapůsobil na mě také výlet k Trümmelbašským vodopádům. Nad údolím, v němž se nacházely, se tyčily dvě téměř kolmé skalní stěny. 



Abyste se dostali k Trümmelbašským vodopádům, museli jste do jeskyně. Jejich hučení se tam neskutečně rozléhalo, přestože nebyly nijak mohutné. 



Bezpochyby nejkrásnější mi připadal výjezd zubačkou na Kleine Sheidegg. Na nejvýše položenou železniční stanici v Evropě jsme se sice nedostali, přesto jsme si však mohli díky nádhernému počasí užít mimořádné výhledy na švýcarské Alpy. 









Na chvíli jsme zavítali i do města Thun, ale byli jsme už tak hladoví, že jsme zdejší hrad jen zběžně prolétli a zakotvili v místním McDonaldu. 


Další den jsme se vydali do francouzské části Švýcarska, konkrétně do městečka Gruyéres. Čím je významné, ptáte se? Přece čokoládovnou Maison Cailler a výrobnou sýra Gruére. Na obou místech nás čekalo kromě zajímavých informací také hromada ochutnávek, takže jsme nakonec nemohli čokoládu ani sýr ani vidět. 


Náměstí v Gruyéres.


Samozřejmě jsme nemohli vynechat hlavní město Švýcarska Bern. Možná to bylo tím, že jsme zde strávili pouhé dvě hodiny, mě ale příliš neohromil.


Ale měli tam medvědy a to je důležité. :D



Mnohem více se mi líbilo město Lucern, jehož nejznámnější památkou je Kaplový most s Vodní věží. 


Fádní šedivé dřevo se Švýcaři rozhodli obveselit barevnými květinami, což se jim skvěle povedlo.




Zajímalo by mě, co je za tímhle za příběh. :D


Další dominantou Lucernu je Lví pomník. Postavili ho na památku gardistů Ludvíka XVI., kteří byli zabiti během francouzské revoluce spolu s jejich králem. Mnoho švýcarských vojáků totiž kdysi sloužilo v gardách panovníků z různých zemí. Dnes už jsou švýcarští gardisté pouze ve Vatikánu.




Na cestě domů jsme ještě stihli omrknout Vaduz, hlavní město Lichtenštejnska. Velikostí však připomínalo spíše větší vesnici, což ještě umocňoval fakt, že tam nebyla téměř ani noha. 


Naší poslední zastávkou bylo rakouské město Innsbrück. To jsme sice také nestihli projít celé, do tyrolských Alp ale s rodinou jezdíme velmi často, tak se tam určitě ráda vrátím. Stejně jako do Švýcarska. 

Navštívili jste někdy Švýcarsko? Co vás na této zemi nejvíce okouzlilo?

Okomentovat