SCM music player

16. září 2016

Jméno větru I. | Recenze

Název: Jméno větru
Originál: The Name of the Wind
Autor: Patrick Rothfuss
Díl: 0.5/3 (?)
Počet stran: 326
Nakladatelství: Argo, Triton
Vydání: první

K jeho jménu se vztahuje nespočet příběhů a legend, ale Kvothe má nyní veškerého dobrodružství tak akorát dost. Zažil toho na svůj věk příliš mnoho.
V odlehlé vesničce, kde nikdo o jeho pravé identitě nemá tušení, poklidně vede svůj hostinec U Pocestného kamene, dokud se v okolí nezačnou objevovat démoni a napadat zdejší obyvatele. Když se je Kvothe vydává zlikvidovat, narazí na slavného sběratele příběhů Kronikáře, který jej okamžitě pozná. Tak Kvotheovi nezbývá nic jiného, než mu svůj příběh od úplného začátku vypovědět.

 Už si ani přesně nepamatuju, jak jsem se dověděla o sérii Kronika královraha, jelikož jsem o ní nikoho moc mluvit nezaslechla. Každopádně jsem se nějak dostala k první polovině první knihy s názvem Jméno větru. Jak se mi tedy zamlouvala?
The Name of the Wind by tabbystardust
Zdroj

První věc, kterou musím zmínit, je to, jak příjemně se mi knížka četla. Autor oplývá neobvyklým vypravěčským nadáním a přestože jsem se právě nacházela u nějaké dějově slabší pasáže, ani jsem nepomyslela na to, ji z nudy odložit.
Zaujal mě zdejší svět, jež působí vážně promyšleně, i když jsem zatím poznala jen malý kousek. Místa jako obrovité město Tarbean nebo Univerzita v Imre na vás však z knihy přímo dýchají a dala bych cokoliv za to, se tam podívat. Také se mi líbí, jak je tu pojata magie, podobá se to spíš jako hodinky přesné vědě, nežli bezmyšlenkovitému vrhání zaklínadel, s jakým se můžeme setkat jinde.
Hlavním pozitivem je však bezesporu charakter hlavního hrdiny. Jak by ne, když autorovi zabralo celých sedm let jeho životní příběh sepsat! Přestože tato kniha popisuje jen zlomek jeho života, už teď vím, že Kvothe je doopravdy osobnost s velkým O. Jeho nebývalé nadání pro všechno, na co sáhl, se u něj projevilo již v dětství, jehož část prožil na cestách s kočovnou hereckou společností jeho rodičů. Pak však náhle nastal zlom a malý Kvothe zůstal na všechno sám. Nemyslete si ale, že se jedná o nějakého svatouška. Spíš bych ho popsala jako arogantního, vypočítavého zmetka. A možná proto mě tak neskutečně bavilo o něm číst. Skrz naskz dobré postavy jsou sice fajn, přesto však mám ráda, když se můžu občas pod fousy zachechtat, když hrdina provede něco zlomyslného.
Jediným mínusem je ale nejspíš absence jakékoli gradace děje. Kvothe zkrátka někam jde, udělá to, něco se stane a tak to pokračuje, dokud kniha najednou neskončí, jako když utne. Je to nejspíš tím, že v rukou držím teprve její polovinu, ale stejně mi to celkem vadilo.

Jméno větru I. se dá považovat jako velmi podařený úvod do série, která rozhodně bude stát za přečtení. Přestože se skládá téměř výhradně z popisu dětství a puberálních let hlavního hrdiny, díky autorovým spisovatelským schopnostem a Kvothovu vynikajícímu charakteru se u této knihy nudit zkrátka nelze.

Hodnocení:
80%

Okomentovat