Kdybychom se neviděli | Recenze

Název: Kdybychom se neviděli
Originál: The Last Time We Say Goodbye
Autor: Cynthia Handová
Počet stran: 350
Nakladatelství: CooBoo
Vydání: první

Přestože sourozenci Lexie a Tyler v dětství hodně zkusili, to, že se Tyler jednoho zimního dne zastřelí v garáži se Lexie nesnilo ani v těch nejhorších nočních můrách. Teď je však Ty nadobro pryč a Lexie zůstala v srdci jedna velká černá díra, kterou nemá čím zaplnit. Ve škole jí už navždy zůstane nálepka ''ta holka, které se zabil bratr'', ani její staří kamarádi a přítel jí nerozumí. Když začíná Tye i po smrti vídat v jeho pokoji, bojí se, že se zešílela. Podaří se Lexie vrátit se zpátky do normálního života? Zůstane navždy uzavřená v ulitě, jíž si kolem sebe vybudovala? Pochopí někdy svého bratra?

O Kdybychom se neviděli jsem toho příliš nevěděla, při mých obvyklých nájezdech na knihovny mě zaujala obálkou, tak jsem si ji po letmém prolétnutí anotace půjčila. Knihu o sebevraždě jsem myslím ještě nečetla, tudíž jsem celkově příliš nevěděla, co mám očekávat.

Zdroj

První polovinu knihy jsem doslova trpěla. Chyběla tomu jakási jiskra, stále jsem nemohla najít žádnou pořádnou dějovou linku, hlavní hrdinka se jen topila v depresích (což sice chápu, ale mohlo to být kratší). Teprve přibližně od druhé poloviny začíná Lexie jednat, uzavírat bratrovy nedořešené záležitosti a pomalu se dostávat z hlubin smutku, které ji po Tyově smrti doslova pohltily.
Kniha dle mého názoru zvládá popisovat ztrátu milované osoby realisticky, bez jakýchkoli příkras, autorka má totiž podle všeho s tímto tématem zkušenosti a je škoda, že do příběhu nevložila duši od začátku do konce. I když mám pocit, že psát takhle o pocitech po smrti vašeho bratra musí být zatraceně bolestivé a v duchu paní Handovou obdivuju, že svůj smutek dokázala dostat na světlo právě prostřednictvím knihy.
Přiběh se také nepřímo zaměřuje na poměrnou tabuizovanost sebevražd, která podle všeho, ač to tak na první pohled nevypadá, stále ještě existuje. Například mě poněkud překvapilo zjištění, že se Tyova škola snažila fakt, že se jeden ze studentů zabil ututlat smazáním všech informací o něm z jejich databáze. Nebo jsme také mohli vidět, jak rozdílně společnost reagovala na smrt dívky, jejíž příčinou byla nemoc. Mám také pocit, že by se mělo na školách o prevenci sebevražd víc mluvit, stejně jako se diskutuje třeba o drogách či kyberšikaně, ale to do téhle recenze tak úplně nepatří.

Zdroj

Hlavní hrdinka Alexis, zkráceně Lexie, mi docela sedla a myslím, že jsme si osobností a zájmy trochu podobné.
Dalšími postavami v knize byli například Steven, Lexiin kluk, který pro ni nejspíš chtěl jen to nejlepší, nicméně stejně jako většina ostatních jejích kamarádů Lexiině situaci příliš nerozuměl.
Snad jedinou osobou, jež dokázala Lexie aspoň trochu rozveselit se nakonec stala její kamarádka z dětství Sadie, přestože se od sebe velmi lišily.
 V knize se také hodně řešili Lexiini a Tylerovi rodiče. Jejich otec totiž od nich jednoho dne znenadání odešel kvůli své sekretářce a právě tato událost byla pravděpodobně jednou z příčin Tyovy smrti.

Mám pocit, že Kdybychom se neviděli je kniha poměrně zajímavá, ačkoliv musíte hodnou chvíli čekat, než se příběh pořádně rozhoupe. S postavami jsem neměla nejmenší problém, byly napsány vcelku dobře. Velkým tématem knížky je truchlení a smrt, tudíž si nejsem jistá, jestli by tak úplně prospěla vaší náladě. Přesto jakožto velký čtenář youngadultovek jejího přečtení nelituju.

Hodnocení:

70%