Jarní tlachání

Zdroj

Nuže, snad se nemusím příliš rozepisovat o tom, jak nám už to jaro hezky začíná, ptáčci zpívají, kytičky kvetou, sluníčko svítí...bla bla bla. Tématem tohoto článku budou hlavně dvě události (nebo možná tři?) , které se v tomto období udály. Jedna (resp. dvě) z nich se přímo týkají blogu, ta poslední je docela radikální změna mého vzhledu, která se vás až tolik netýká, jelikož nevíte, jak vypadám. Každopádně jsem (zatím) hrozně ráda, že jsem to riskla.



Nejdříve tedy k věcem o blogu.

Rozhodla jsem se, že svoje blogování poněkud omezím. Jedna z nevýhod rychločtení (mojí superschopnosti) je totiž to, že rychlost psaní recenzí se nikdy nevyrovná rychlosti, s jakou otáčím stránky. Potom se mi na poličce nahromadí sedm přečtených knih, které je třeba recenzovat. Mezitím mi však vyprší půjčovní doba v knihovně, tudíž musím knížky vrátit a zbudou mi po nic maximálně fotografie. Ty ale v žádném případě nevyvolají kýžený účinek při psaní recenze. Já si zkrátka tu knihu ráda ještě jednou prolistuju, přečtu znova některé pasáže, připomenu si jména postav (která po delší době velmi často zapomenu). Za následek to má článek, s nímž jsem spokojená tak napůl, což není zrovna ten nejlepší způsob psaní. Navíc se ještě do všeho cpe škola a povinnosti s ní spojené. Protože nepatřím zrovna mezi flákače, snažím se co to jde, ale když studujete na gymplu, čtete, kreslíte, závislačíte na seriálech, blogujete a k tomu se vám hlavou rojí nápady na epickou fantasy povídku, je to, mírně řečeno, stresující. Připravte se tedy na to, že se tady bude maximálně do prázdnin o něco mrtvěji než obvykle.
Dále tu mám téma trochu pozitivnější. Jsou jím blogové narozeniny. Za méně než měsíc dosáhne tohle skromné knihomolské hnízdo přesně jednoho roku! Jsem na něj docela pyšná, abych pravdu řekla, i když sem moc lidí nezavítá. V souvislosti s touto událostí jsem uvažovala o soutěži, ale nejsem si jistá, jestli nebude vypadat blbě, když po chvíli spolupráce hned škemrám o ceny. Máte s tím někdo zkušenost? 

Zdroj

Teď přichází řeč na onu radikální změnu. Nebudu vás napínat...Zkrátka jsem se nechala ostříhat. Pro většinu z vás to asi nebude žádná speciální věc, ale pro člověka jako já, který raději všechno milionkrát zváží, až nakonec zapomene, cože to vlastně zvažoval, je to událost roku.
S mými vlasy kousek pod ramena jsem byla už delší dobu velmi nespokojená. Nepatřím totiž mezi ty, jenž se o svou hřívu nějak extra starají, navíc je s tím šílené horko, pořád to padá do očí a neustále se to vlní přesně tak, jak člověk nechce. Takže jsem si umanula, že uskutečním plán, ležící v koutku mojí mysli už hezkou dobu. Jeho hlavní náplň tvoří dvě jednoduchá anglická slova: pixie cut, tedy vlasy tak krátké, že z nich neuděláte ani culík. Pořídilo si ho v poslední době spoustu slavných hereček a když jsem tak projížděla o půlnoci Pinterest, úplně jsem se do tohoto nápadu zamilovala. Snažila jsem se získat názory lidí v mém okolí, ale jejich rozmlouvání se mi vůbec nehodilo do krámu. Přestože jsem během stříhání pochybovala, jestli jsem přece jenom právě neudělala ohromnou krávovinu, nakonec jsem se svým novým sestřihem víc jak spokojená. Sice asi bude trochu náročnější na udržování, ale ty infarkty, které ze mě v pondělí ve škole dostanou, za to určitě stojí.

Zdroj

Jak si vy užíváte jaro? Je pro vás také časem změn? Máte nějakou zkušenost se žádáním o ceny pro giveaway?