Návrat stínu | Recenze

Název: Návrat stínu
Originál: Shadows Return
Autor: Lynn Flewelling
Díl: 4/7
Počet stran: 288
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: první

Alek se Seregilem mají zpět svůj starý dobrý život v hlavním městě Rhíminee. Chvíli si hrají na dvojici šlechticů a vymetají večírky v bohatých čtvrtích, jindy se zase věnují povinnostem špehů a zlodějíčků. To však netrvá příliš dlouho, povolá je totiž samotná královna Phoria.
Přestože jejich vztahy s ní nejsou zrovna nejvřelejší, přijmou její úkol a znovu se vydávají navštívit Aurënen. Vše se ale pěkně zamotá, když jsou uneseni, rozděleni a prodání do otroctví v nepřátelském Plenimaru, kde jsou otroci běžně týráni. Přežít útěk je zhola nemožné.
Zatímco se Seregil setkává s mužem, jehož nechtěl už nikdy v životě spatřit, Alekova cesta končí v alchymistických laboratořích jednoho z plenimarských šlechticů. Ten využívá jeho míšeného původu k tomu, aby bolestivým způsobem získal přísady k vytvoření rhekara, tvora se silami jak ničivými, tak léčivými.

Sérii Noční běžci (Štěstí ve stínech, Příchod tmy a Zrádcův měsíc)  jsem si v poslední době velmi oblíbila a přestože kvalita se s třetím dílem o něco snížila, směle jsem se pustila do druhé poloviny. Tentokrát se mí oblíbení hrdinové měli ocitnout v otroctví, čehož jsem se docela bála, protože číst celou knihu o tom, jak hrozně trpí, na to jsem neměla náladu ani trošku.

Velkou část knížky jsem zatínala pěsti a zuřivě mlátila do polštáře, protože nikdo nemá právo ubližovat mým zlatíčkům, povídám nikdo!
Opět mi chyběla akce, souboje s mečem, vůbec celé to jejich cestování po světě. Popisy otroctví mi sice připadaly zajímavé a nějaké to tajemno by se taky našlo, ale čtení o utrpení svých oblíbených postav, to nepřeji nikomu. A často se mi zdálo, že namísto knihy čtu spíše nějakou fanouškovskou tvorbu. Zkrátka to nebylo to, co mám na Nočních běžcích  tolik ráda.

Zdroj

Ještě ke všemu se začala do více méně spokojeného vztahu našich hrdinů plést jistá slizká osoba, jíž bych nejraději pořádně upravila obličej baseballovou pálkou.
Bojů se čtenáři dostává až na samotném konci knihy, bohužel jsou doprovázeny takovým obrovským klišé, až se mi z toho obrátil žaludek a já se sama sebe ptala, jestli místo Běžců, nečtu životní příběh Sama a Deana Winchesterových ze seriálu Supernatural.

Ocenila jsem, že jsme podívali na dosud neprobádané území, totiž Plenimar. Je to přesně tak zkažená země, jak jsem si ji během čtení prvních dílů v mysli malovala. Už jenom to, co jsem o ní věděla předtím, mi přišlo dost hrozné, plus když ještě přidáme obchod s otroky a ta zvěrstva, která jim prováděli, chtěla jsem již co nejrychleji z tohoto nehostinného kraje uniknout.

O Alekovi se Seregilem se už snad nemusím příliš rozepisovat, jen mě čím dál víc překvapuje počet lidí, s nimiž se Seregil vyspal. Ke zbytku postav jsem měla vesměs negativní vztahy. Třeba Alekova pána bych s chutí povařila v jeho vlastním podkožním tuku. I k Phorii, novopečené královně Skaly, jsem ztratila ten poslední kousek sympatií. Sebrahn (tak se jmenovalo rhekaro) na mě zpočátku působil značně nedůvěryhodně, přesto toho bledého tvorečka začínám mít ráda stejně jako Alek.

Dost mě rozhodila změna stylu obálek, bez ilustrací Jana Patrika Krásného mi to už nepřipadá jako Noční běžci. Ačkoliv ta oranžová kombinace nevypadá tak zle, já si na tyhle nové obálky pravděpodobně nikdy nezvyknu.

Celkově bych Návrat stínu zařadila ještě pod úroveň Zrádcova měsíce, tedy do té slabší poloviny. Přestože se mi nápad s přidáním ne-tak-úplně-lidské postavy dost zamlouval a těším se, jak se to dále rozvine, ta otrocká zápletka spolu s náběhem do milostného trojúhelníku vyvolávala dojem lacinosti. Působilo to na mě spíš jako výplň mezi třetím a pátým dílem, která by se docela dobře dala zredukovat a vpasovat třeba na konec třetí či začátek páté knihy. Velmi doufám, že se úroveň této série s Bílou cestou zase zvedne.

Hodnocení:

71%