Jelikož knížky až tolik nekupuji a raději si je půjčuji v knihovnách, nejsou u mě články o nových přírůstcích do mé domácí knihovničky právě obvyklé. Nicméně jsem se během léta mnohem více poflakovala v centru města, kde jsou všemožné antikvariáty či knihkupectví téměř na každém rohu, a tak jsem mnohdy obětovala peníze na oběd právě na takovéto náhodné knihomolské slabosti. Některé knihy jsem také dostala darem a pár jsem i našla v takových těch poličkách, kam lidé strkají knížky, které už nechtějí, a náhodný kolemjdoucí si je může vzít, půjčit nebo vyměnit za jiné. Tak se mi jich doma nahromadilo množství, jež za napsání tohohle typu článku stojí.
Budu to brát chronologicky a začnu u této modré knížky od Francise Scotta Fitzgeralda, obsahující dva jeho známé romány - Velký Gatsby a Poslední magnát. Tenhle už trochu ohmataný výtisk se ke mě dostal ne tak úplně legální cestou. Stručně řečeno jsem ho ukradla. Z knihovny v internátě uherskobrodské Zbrojovky. Bydlela jsem tam hned na začátku prázdnin, když jsem byla na plenéru (což je něco jako soustředění z výtvarky, kreslí se venku atd.), a skoro v polovině pobytu jsem dočetla poslední knihu, kterou jsem si přivezla z domova. Tudíž nastala vážná krize, kterou jsem vyřešila zapůjčením si právě této knížky. Byla jsem totiž přesvědčená, že ji do posledního dne stihnu dočíst. A to jsem nestihla. Takže mi zbývaly dvě možnosti: Gatsbyho tam nechat a potom ho složitě shánět po knihovnách, přičemž bych pravděpodobně zapomněla polovinu děje, nebo si Gatsbyho vzít s sebou, a po dočtení jim ho poslat poštou. K tomu jsem se ještě nedostala (zbývá mi přečíst ještě Poslední magnát), takže tuto knihu prozatím považuji za ukradenou. Prosím, jestli někdo na tom intru bydlíte a nutně potřebujete číst Velkého Gatsbyho, nezlobte se na mě.
Tyhle dvě jsem dostala jako předčasný dárek k svátku od tety. Moc nevím, co s nimi budu dělat, protože se jedná o třetí a čtvrtý díl, navíc mi tato série nepřipadá jako něco, co bych zrovna chtěla číst. Podle toho, co říkají komentáře na Databázi knih to vypadá, že za moc nestojí a já opravdu nemám na čtení špatných knih čas ani náladu. I když se do toho možná pustím jen proto, abych se na nich potom mohla vyřádit v recenzích.
Povídky z jedné a druhé kapsy jsme měli minulý školní rok zadány jako povinnou četbu a tyto vesměs oddechové příběhy s detektivní tématikou se mi docela zamlouvaly. Když jsem proto tuhle hezky zachovalou knihu spatřila v hromadách odložených knížek v poličkách poblíž veřejné knihovny, hned jsem po ní lapla.
Ve stejný den jako povídky Karla Čapka jsem také získala tuhle knížku dost známého autora Paula Coelha. Vím o něm zhruba to, že polovina lidstva ho nenávidí, druhá vynáší do nebes a na knihomolských facebookových skupinách se stává tématem mnoha až krvelačných hádek. Tak jsem si rozhodla udělat svůj vlastní názor.
Sérii o zaklínači Geraltovi z Rivie jsem začala číst už hrozně dávno, bohužel jsem ji však nedokončila. Tehdy jsem jako první otevřela Krev elfů, ale jelikož jsem potom byla docela zmatená, rozhodla jsem se tentokrát poctivě začít od té úplně první povídkové knihy, ať mám představu, jak vypadal Geraltův život před tím, než do něj vstoupila Ciri. Tento výtisk jsem ještě ke všemu vyhrabala v antikvariátu méně než za polovinu původní ceny, což moji touhu jej koupit ještě zvýšilo. Jsem prostě Čech jak vyšitý.
Dcera kostí a dýmu mi byla už dlouho doporučována různými lidmi, i na Databázi knih má velmi pozitivní ohodnocení. Nemohla jsem proto uhlídat svoji peněženku, když jsem ji v knihkupectví našla za pouhopouhých osmdesát korun, taková příležitost se prostě nemůže promarnit, no ne?
Bezesporu nejlepší knižní investice, kterou jsem toto léto udělala, je nový Harry Potter, jehož vydání jsem poctivě odškrtávala v kalendáři jako každý správný Potterhead. Právě to začínám čist a mám pocit, že těch šesti stovek, které jsem do toho vrazila, opravdu nebude škoda.
Dokonce jsem toto léto získala zadarmo i dvě e-knihy díky mamce, která při koupi nějakého pojištění nebo co dostala dvakrát na výběr z několika e-knih, z nichž většina sice nebyla nic moc, ale já jsem se z toho pokusila vytřískat to nejlepší, co šlo. Jak Jiskra v popelu, tak Dívka, která si říkala Tuesday jsou poměrně dobře hodnocené a docela mě zajímá, jak se mi budou líbit.
Žádné komentáře:
Okomentovat