Všechno, úplně všechno | Recenze

Název: Všechno, úplně všechno
Originál: Everything, Everything
Autor: Nicola Yoonová
Počet stran: 296
Nakladatelství: Jota
Vydání: první

Madeline je celý život nemocná. A ne nemocí jen tak ledajakou. Má SCID, velmi vzácnou chorobu, kvůli níž je alergická prakticky na celý svět, musí proto být od něj naprosto izolována. Žije v domě, kde je všechno pečlivě desinfikováno, do kontaktu přichází pouze se svou mámou nebo ošetřovatelkou Karlou. Přestože je jí už osmnáct a správně by měla zamířit na vysokou, mít kamarády, možná i přítele, Madeline po světě venku netouží. Nemůže si to dovolit.
Vše se ale mění, když se přistěhují noví sousedé a s nimi i Olly, kluk celý v černém, který v noci leze po střechách. Díky chatování se z nich brzy stanou přátelé, je ale jisté, že tady rozhodně neskončí. V cestě jim však stojí Madelinina matka spolu se zákeřnou nemocí...nebo je všechno úplně jinak?

Na Všechno, úplně všechno jsem v době jejího vydání v Česku četla hromadu  veskrze pozitivních recenzí. Nyní už malá mánie okolo této knihy ustala a já se konečně rozhodla zjistit, co je na těch pochvalách pravdy.

Zdroj

Kniha je psaná opravdu jednoduchým stylem a neskutečně rychle se čte. Pro představu, já ji slupla za jediné odpoledne. Velkou roli v tom hraje to, že obsahuje také obrázky, náčrtky či grafy, část je psaná v e-mailech a chatech. To jí však nebrání v tom, aby byla velmi chytrá. Najdete v ní totiž spousty dlouhých rozhovorů, hraničících až s filozofováním.
Příběhu nechybí neotřelost, ačkoliv se mi zdál trochu předvídatelný, jeho pointu jsem odhadla někde v polovině, protože jinak by konec vůbec neladil s celkovou atmosférou knihy. Přesto si myslím, že pár lidí určitě překvapeně zalapá po dechu, až dojde na rozuzlení.
Hlavním lákadlem je zde samozřejmě romantika, kterou jsem si docela užila, i když to nebylo to, co bych u této knížky oceňovala nejvíc.

Chtěla bych něco říct, ale nechci říkat jen tak něco, chtěla bych mu říct tu nejlepší věc, která by ho utěšila, něco, díky čemu by aspoň na pár minut zapomněl na svou rodinu. Jenomže mě nic nenapadá. Proto se lidé taky dotýkají. Někdy slova jednoduše nestačí.

Zdroj

Postav nebylo příliš mnoho. Madeline, hlavní hrdinka, mi v ničem zásadním nevadila a když jsem se dozvěděla o jejím knihomolství, měla mě v malíku. Každopádně mě celkem překvapilo, že byla afroasiatka. Musela jsem chvilku googlit, abych zjistila, jak takoví lidé vlastně vypadají (naprosto normálně).
Olly také nebyl úplně obyčejný, už jen zvláštním spojením záliby v matematice a parkouru. Ani on to neměl kvůli násilnickému otci v životě jednoduché.
Dále se zde můžeme setkat s Madelininou ochranitelskou matkou nebo hispánskou ošetřovatelkou Karlou s měkkým srdcem.


Všechno, úplně všechno považuji za příjemnou letní oddychovku, kterou si s sebou vezmete na  někam k vodě nebo s ní prostě doma kypnete na gauč a zároveň se nemusíte bát hloupého děje, nesnesitelných hlavních hrdinek nebo namakaných borců, kterým je sice osmnáct, ale kdybyste někoho takového v realitě zahlédli ve škole, raději voláte poldy. No nic, prostě si tu knihu přečtěte, litovat nebudete.

Hodnocení:

75%