SCM music player

2. září 2015

Anime recenze | Kuragehime

Název: Kuragehime
Název ve znacích: 海月姫
Anglický název: Princess Jellyfish
Vysílání: 2010
Počet epizod: 11
Děj: Kurashita Tsukimi miluje medúzy a s tou svojí láskou si spokojeně žije v bytovém komplexu zvaném Amamizukan s přítelkyněmi, kde platí pravidlo „žádný-muž-povolen“. Jenomže jednoho dne Cukimi do svého útulného pokoje pozve velmi krásnou slečnu, která jí pomohla zachránit malou, roztomilou medúzku před nevyhnutelnou smrtí. Tahle krásná podle módy oblékající se slečna u Cukimi přespí. Ráno překvapená Kurašita zjistí, že „ona“ není to pravé ořechové…

Opening: 



Tohle anime bych s nejvyšší pravděpodobností mohla korunovat na nejzvláštnější kousek, který jsem za tento rok zhlédla. Něco takového se opravdu každý den nevidí. Na začátku jsem od toho nic světoborného nečekala, k mému překvapení se z toho ale vyklubala příjemná odpočinková podívaná, jako stvořená pro líné poškolní odpoledne. Hodně jsem se zasmála a moje vnitřní shipperka se dokonce opět probudila k životu. 
Zdroj
Zdroj
Kuragehime se odehrává v prostředí mně velice blízkém - mezi otaku, což v Japonsku není jen výraz pro fanouška anime a mangy, označuje se tak zarytý fanda vlastně čehokoliv. V porovnání s obyvatelkami Amamizukanu, je však moje knižní a seriálová obsese jen slabý čajíček. Například Bamba s nepřekonatelně kudrnatým afrem se vyžívá ve vlacích, Chieko opatruje své panenky jako oko v hlavě, Jiji má pokoj vytapetovaný fotkami "sexy" staříků a Mayaya zase šíleně zbožňuje Období tří království (což jsem jak pochopila z Wikipedie, je nějaká část čínské historie). Nejpodivnější zálibu však měla sama hlavní hrdinka. Tsukimi již od dětství milovala medúzy všech barev a tvarů, její útulný pokojík zdobí spousta obrázků těchto žahavců, vede s medúzami dlouhé rozhovory (teda pardon, monology) a sní o svatebních šatech, které budou vypadat zrovna jako chapadélka jedné z nich. Jedno ale mají všechny tyhle holky (nebo spíš už mladé ženy) společné: nikdy ve svém domě nestrpěly jakoukoli osobu mužského pohlaví (nebo hipstera :D). To se ale změní, když jedna módně oblečená dáma pomůže  Tsukimi zachránit roztomilou medúzku Claru. Ano, právě jsem označila medúzu jako ''roztomilou''. Až uvidíte, pochopíte. Ona krásná dívka u Tsukimi přespí a příští ráno vyjde na jevo, že to vlastně vůbec není dívka, nýbrž syn bohatého politika, Kuranosuke Koibuchi, jenž před svými upjatými příbuznými uniká pomocí crossdresingu. Sesterstvo Amamizukanu o jeho zálibě nic netuší, přesto nechce mít s touto zvláštní hipsterkou s drzým chováním nic společného. Když se však dozví, že jejich milovaný domov čeká zbourání a na jeho místě má brzy stát luxusní hotel, chtě nechtě budou muset Kuranosukeho pomoc přijmout.


Zdroj
Samotná zápletka nebyla žádné terno a konec byl samozřejmě happy jak dva grepy, navíc ho udělali hrozně otevřený (hlavně co se romancí týče), takže už jsem se místo čekání na další sérii raději pustila do mangy, abych byla svědkem alespoň nějaké té pusy. Dějové nedostatky ale zdařile vylepšovaly komediální scény, u kterých jsem se opravdu za břicho popadala. Také když došlo na nějakou tu romantickou chvilku mezi Tsukimi a Kuranosukem. hopsala jsem na židli jako pitomec a u toho vydávala blažené zvuky přirovnatelné ke sladce spícímu mroži. Tolik k mému chování u sledování japonských animáků o medúzové fetišistce a crossdreserovi.

S kresbou jsem byla nadmíru spokojená a chtěla bych tvůrcům pogratulovat k nejrealističtějšímu obočí, jaké jsem kdy u anime viděla. No vážně. I medúzy měli krásně naanimované, vypadaly skoro jako živé.

Opening se k celkové atmosféře hodil velmi dobře. Působil veselým a trochu i nevinným dojmem, což jsou dvě vlastnosti, jež bych rozhodně přisoudila Tsukimi. Ending je pro mě většinou ztráta času, tudíž jsem ho vždy rychle přeskočila, jen aby už byl další díl.


Zdroj
Z postav mi byli asi nejsympatičtější Tsukimi a Kuranosuke. Ostatní obyvatelky Amamizukanu mě pokaždé dostaly svými fanouškovskými výstupy, které jsou u mě viditelné jedině, jakmile vstoupím do knihkupectví nebo když má v nejbližší době spatřit světlo světa nová sezóna jednoho z mých oblíbených seriálů. Mimoto se v anime občas objevili Kuranosukeho starší bratr Shuu a developerka Shouko Inari. Obě tyto postavy jsem ze začátku příliš nemusela, postupně však začali odhalovat i své lidské stránky a časem jsem jim začala docela fandit.

Sledování Kuragehime jsem si obrovsky užila. Jestli z toho chcete mít podobný požitek, je třeba prostě na chvíli vypnout, moc nad tím nepřemýšlet a hlavně to nebrat příliš vážně. Mezi klenoty japonské animované tvorby toto anime sice nepatří, příjemně mě ale překvapilo. Pobavila  jsem se, oprášila svou vnitřní shipperku. Jen pro mě bylo pouhých jedenáct dílů zklamáním, jelikož zůstat s těmi výtečnými postavami o něco déle by vůbec nevadilo.



Okomentovat