Školní knižní tag

Když už nám teda začala ta škola, napadlo mě, že bych k tomuto tématu mohla vyplnit tag, na který jsem před nedávnem narazila na blogu Ady W.



1) Čteš si knížky o přestávce ve škole?
Vzhledem k tomu, že v naší třídě je po celou dobu šílený hluk, sem tam odněkud přiletí špinavý ručník a trefí vás do obličeje, někteří kluci mají dokonce zálibu v překvapivých lechtavých útocích na nic netušící holky, si čtení o přestávkách příliš neužívám. Raději mám klid, ticho a pár koleček salámu nebo hrneček zeleného čaje k tomu. Přesto s sebou do školy vždycky nějakou tu bichličku tahám, člověk nikdy neví, kdy jí bude potřeba. Dost často ale čtu na zastávce a občas i v autobuse, což se však snažím omezovat, jak to jen jde, jelikož nechci opakovat případné přejetí zastávky.

2) Na jakou knížku byl tvůj první referát?

Zde vidíte unikátní první knižní referát
blogerky Adalyn. Taková příležitost už
nikdy ve vašem životě nenastane, proto
si jej dobře prohlédněte.

Někdo má paměť na obličeje, někdo na hlasy, já mám přímo sloní paměť na knihy. Kdybyste přede mě položili celou sérii Kláry a Drobečka (taková věc o ponících, jež jsem četla okolo druhé třídy), dokázala bych vám přesně říct, kterou z těchto tenkých knížeček jsem četla a která se mi naopak do rukou nedostala. Je proto přirozené, že si pamatuju, na jakou knihu byl můj první referát. Jistě ji většina z vás zná, jmenuje se Obrázkové staré pověsti české. Konkrétně jsem psala obsah na pověst, kterak hrdina Bivoj zapíchl obávaného kance. Dokonce jsem kdesi vyhrabala svůj starý čtenářák, takže můžete vidět i důkaz.

3) Jakou jsi dostala známku?
Za takový úžasný umělecký kousek? Jistěže za jedna! Psát obsahy knih mi nikdy problém nedělalo a když nad tím tak přemýšlím, nikdy jsem snad horší známku než jedna mínus ze čtenářského deníku nedostala. 

4) Jaké knížky jsi měla ve škole, když jste měli čtenářskou dílnu?
Možná teď vypadám jako nějaký hotentot, který zrovna vyběhl z pralesa, ale nemám ani ponětí, v čem taková čtenářská dílna spočívá. No nic, jdu se zeptat strýčka Googla. 
Hmm...tento způsob výuky jsem nezažila, a protože mě příští školní rok čeká střední, tak už asi ani nezažiju. Každopádně mi to připadá jako zajímavý způsob, jak přivést ty dnešní televizní a počítačové děti (že to říkám zrovna já...) ke čtení. 

5) Jsi největší knihomol ve třídě?
O první místo se dělím se dvěma holkama, které taky tráví svůj čas s nosem zabořeným v knize, z neznámého důvodu se spolu ale moc nebavíme. S mou (ne)schopností navázat s kýmkoli, koho moc dobře neznám, jakýkoli delší dialog nejspíš budeme až do maturity jen tak vedle sebe mírumilovně existovat.

6) Půjčuješ někomu ze třídy knížky?
Sem tam půjčím jedné z mých kamarádek třeba některou z knih Johna Greena nebo Hunger games, potom se však už druhý den ptám, jestli to přečetly. A další den zase. A další taky. Trochu je tím doháním k šílenství, ale někdy je potřebné trochu je zmáčknout. S nejvyšší pravděpodobností s tím však brzo přestanu, jelikož ta mrcha Bářena už má u sebe můj výtisk Příliš mnoho Kateřin alespoň čtyři měsíce a ještě to ani nezačala číst. Tak jako co to je?! Slíbila mi sice, že mi to do konce září vrátím, ale já jí nevěřím ani půl slova. (Všechny tyhle nepěkné věci, které jsem nyní o své BFF právě napsala nejsou myšleny nijak zle :D)

7) Ví o tobě, že tolik čteš?
Jak už jste četli o pár řádků výše, do školy téměř vždy knihu nosím. Navíc jsem na svůj intelektuální koníček (čtení zamilovaných YA románů, jak ohromně intelektuální *ironický tón*) náležitě pyšná a snažím se všem cpát, jak jsou knížky úžasné. Je proto jasné, že o mém knihomolství ví snad úplně každý člověk, se kterým jsem kdy v životě mluvila (vyjma prodavaček a podobných osob).

9) Půjčuješ si knížky od spolužáků?
Několikrát jsem si nějaké to čtivo půjčila od kamarádky z áčka, která je na tom podobně, jako já (až na to, že je oblíbená). Na rozdíl ode mě vlastní třeba Labyrint nebo Hádův chrám.

10) A co ve školní knihovně?
Tam jsem byla jen jednou jedinkrát pro povídky E. A. Poea ve značně zjednodušené angličtině. Takové ty tenké sešitky, znáte to. Preferuju spíš knihovny veřejné, kde je mnohem větší výběr jak z klasiky, tak z lehčí oddychovější četby.

11) Čteš někdy i o hodině?
Párkrát jsem to zkoušela v matice, jenomže můj slušňácký syndrom mi nedovolil si to pořádně užít, jelikož mě neustále přepadal pocit, že mě spatří profesorka, zaživa mě uvaří a spořádá v kabinetu s rýží a Univerzální Hnědou Omáčkou (UHO) z jídelny. Dalším důvodem je má matematická demence, všechny ty složité výpočty mi musí být vysvětleny do posledního detailu. Jakmile nedávám pět minut pozor, ztratím nit a dané učivo už třeba nikdy nepochopím. Takže si umíte představit, jaký dopad měl můj matematicko-literární kroužek na mé známky. A špatné známky znamenají naštavané rodiče, což znamená málo knih, tudíž je pro mě mnohem výhodnější ty ďábelské číselné nesmysly raději poslouchat.

No, a to je vše! 
Takovéhle tagy píšu docela ráda. Můžu čtenářům naservírovat kousek svého života a přitom se ani moc nerozepsat o blbostech, co nikoho nezajímají, protože se stále držím otázek. 
Nenominuju jako obvykle nikoho konkrétního, zkrátka, když se vám otázky zamlouvají, klidně si ho na svém vlastním blogu vyplňte. Snad se vám tag líbil! Adiós!