Pýcha a předsudek | Recenze

Název: Pýcha a předsudek
Originál: Pride and prejudice
Autor: Jane Austenová
Počet stran: 300
Nakladatelství: Academia
Vydání: šesté

Klasický román z prostředí zámožných středních vrstev na anglickém venkově na konci 18. a počátku 19. století.
Autorka líčí klidný a ničím nerušený život, všední radosti, zábavy a starosti. Rodinný klid bývá narušen zejména tehdy, když jsou v rodině dcery a na obzoru se objeví možný ženich. Vdavky jsou pro ženu v této době jedinou možností zaopatření a proto je nutné důmyslné splétání sítí kolem kandidáta ženitby. Autorka dává svému románu ironický podtext. Všechny postavy románu - stoický pan Bennet, jeho energická manželka a pět dcer vstoupily již dávno do podvědomí čtenářské veřejnosti. 
(Zdroj: Databáze knih)


Tohle je má úplně první recenze na klasickou literaturu, takže ještě tak úplně nevím, jak si mám počínat, protože se takovéhle čtivo bojím více kritizovat, mám k němu totiž malinko posvátnou úctu. Návštěva nového bytu mého strýce, jenž jsem v duchu překřtila na Fialovou smrt, mi také na mých pisatelských schopnostech nijak nepřidala. No nic, pokusím se teda na Pýchu dívat co nejnormálněji... 

Na tuto poněkud starší knížku jsem v knihomolských řadách slyšela snad jen chválu, a jelikož se klasiky v žádném případě nebojím, rozhodla jsem se to s ní zkusit. 

Zdroj

Bohužel Pýcha a předsudek si v mém případě přílišné sympatie nezískala. Jakmile jsem ji otevřela, do čtení jsem se plná očekávání vrhla s nevídanou vervou, která však brzy opadla při zjištění, že se stále nic neděje. Kniha sama o sobě se zase tak špatně nečetla. Mně tam ale prostě chyběly ty mnohdy šokující zvraty, kterých se mi dostalo v hojném počtu třeba u Jany Eyrové. Většina knihy popisovala docela pokojný život rodiny Bennetových, jenž stále plynul, plynul a...plynul. A nic.
Dalším kamenem úrazu se pro mě staly rozhovory. Ty byly většinou hrozně dlouhé. Několikrát jsem se dokonce přistihla, že čtu stále dokola tu stejnou větu a vůbec mi to nepřipadá divné, nebo že posledních pár odstavců vůbec nevnímám, co se v mezi postavami odehrává. 
Na druhou stranu se mi Pýcha a předsudek zdála na devatenácté století dost ironická a sem tam se mi na tváři mihl úsměv. Všechnu tuto ironii spolehlivě obstarávala hlavní hrdinka Elizabeth (neboli Lízinka), která byla na svou dobu tak trochu od rány, dalo by se říct a rozhodně jí to myslelo. Je pravda, že se nechávala snadno unést předsudky ohledně pana Darcyho, protože ho prostě neměla ráda a zrovna se jí to hodilo do krámu, ale kdo by tohle nedělal, že ano?

Zdroj

Proti panu Darcymu jsem ve většině případů žádné výhrady neměla. -spoiler- Bylo mi ho trochu líto, jelikož jím téměř všichni pohrdali, považovali jej za pyšného a odsuzovali za věci, které vlastně nakonec ani neudělal. -konec spoileru-
K ostatním postavám jsem si žádný valný vztah nevytvořila. Lízinčina sestra Jane byla příliš naivní, Lydia s Kitty společně s matkou se zajímaly jen o potenciální ženichy a oblečení. Jakmile se na scéně zjevil pan Collins se svými sáhodlouhými vlezlými lichotkami, měla jsem chuť knihu okamžitě zaklapnout (což jsem také hodněkrát udělala). 
V poslední čtvrtině Pýchy a předsudku se konečně začalo něco málo dít. Zatla jsem tedy po dvou týdnech zuby a knihu jsem dočetla na jeden zátah, ačkoliv jsem občas musela přeskakovat odstavce, abych se konečně prokousala na konec.
Zachraňovaly to části, kde se vyskytovali Elizabeth a pan Darcy společně. Ty mě vážně bavily, ačkoliv to z nadějné rozmluvy, která by mohla vypadat zajímavě, vždy vyšumělo někam do prázdna. Byla jsem opravdu ráda, když ti dva konečně doznali ke své vzájemné lásce a kdyby nebyl happyend, opravdu bych tím své romantické duši přivodila několikadenní depku.

Nemůžu říct, že Pýcha a předsudek nebyla dobrá kniha. Protože kdyby nebyla, nejspíš by se během těch dvou set let ztratila kdesi v časoprostoru a já bych se o ní v životě nedoslechla. Takže asi to je vcelku dobrá kniha. Každopádně se toho mnoho neudálo, žádné velké zvraty ani šoky. Zase ale byla Pýcha na svou dobu hodně vyspělá a ironická, což asi nebývalo tak úplně běžné. Musím však bohužel říct, že jedno přečtení mi bohatě stačilo a už po této knize s nejvyšší pravděpodobností nikdy nesáhnu.

Hodnocení:

66%