SCM music player

5. ledna 2016

Ostrov lhářů | Recenze

!Varování! Jestli jste se k této knize ještě nedostali, raději si ji jděte rychle přečíst a nenechejte si touto recenzí kazit překvapení. 


Název: Ostrov lhářů
Originál: We Were Liars
Autor: E. Lockhartová
Počet stran: 264
Nakladatelství: Host
Vydání: první

Cadence je členkou dokonalé rodiny Sinclairových. Sinclairovi mají světlé vlasy, zářivé úsměvy a hromadu peněz. Jenže úplně bezchybný není nikdo a tady to platí dvojnásob.
Každé prázdiny jezdí Cady se svým bratrancem Johnym, sestřenicí Mirren a kamarádem Gatem na soukromý ostrov jejích prarodičů. V létě patnáct se však stane nehoda a Cadence v šoku zapomene vše, co se tehdy stalo. V sedmnácti letech se na Beechwood opět vrací a snaží se  své amnézie zbavit. Postupně vyvrací všechny lži, jež jí o onom létě napovídali. Nebylo ale nakonec lepší, když pravdu neznala?


O Ostrově lhářů jste již určitě museli slyšet. Vypadá docela nenápadně, žádná přehnaně barevná obálka, dokonce chybí i ta děsná zlatá nálepka ''světový bestseller''. O tom, že je něčím zajímavá svědčí pouze drobný nápis v levém horním rohu. A samozřejmě spousta kladných recenzí. Jak se ale Ostrov lhářů zalíbil mně?

Musím přiznat, že mě Ostrov lhářů ze začátku zoufale nebavil, ačkoliv styl psaní E. Lockhartové byl moc pěkný, takový jednoduše příjemný, občas mi připomínal báseň. Stejně jsem však namísto čtení většinou zvolila dohánění seriálů. Nechápala jsem, co na té knize všichni vidí, když mně připadá docela obyčejná a navíc se tam nic neděje.
Zdroj
Nakonec jsem se dokopala k jejímu čtení při sledování jakéhosi nudného dokumentu v hodině chemie. Právě tehdy jsem se  pořádně ponořila do děje, oblíbila si postavy a co je nejhlavnější, dostala jsem se až k rozuzlení zápletky. Které mě dostalo. Jak už někteří možná vědí, zbožňuju všechno chytré a všechno promyšlené. Jakmile jsem se tedy dočetla až ke konci a byla mi odhalena pravda, náhle jsem zjistila, že autorka čtenáři v průběhu knihy nechávala drobné věci, jež napovídaly tomu, jak děj skončí. Během čtení si těch detailů ani nevšimnete, jakmile však Ostrov dočtete, začnou vám dílky do sebe zapadat a vy zjišťujete, že je ta knížka vlastně geniální. Autorka vás nejprve ukolébá v poklidné letní idylce, poté nechá váš zájem pozvolně stoupat a nakonec na vás připraví šok, že máte chuť prohodit knihu oknem.

K postavě Cadence Sinclairové jsem byla zpočátku trochu nedůvěřivá, ale jak šel čas a stránky ubíhaly, začala jsem s ní sympatizovat. Jejímu chorobnému vyhazování věcí (a knih obzvlášť) jsem ale příliš nerozuměla, já totiž mnohem raději věci hromadím. Přesto to byla vcelku příjemná, neotravná hrdinka.
I ostatní Lháře jsem si docela oblíbila. Líbil se mi vztah, který mezi sebou měli a občas jsem zatoužila prožít aspoň jedno léto s nimi na Beechwoodu (i když léto patnáct bych s radostí vynechala).
Na druhou stranu dospělé postavy jsem v této knize vážně nemusela. Nejprve mi připadali v pohodě, jak se ale začala pravda odhalovat, zjistila jsem, že než patřit do takové rodiny, to bych raději bydlela pod mostem.

Ačkoliv jsem zpočátku byla Ostrovem lhářů poněkud znuděná, skvělý konec mi vše vynahradil a potvrdil tvrzení knihomolstva, že tato kniha opravdu stojí za to. Také byla výborně napsána a charaktery postav byly opravdu zajímavé. Doporučila bych ji každému čtenáři se zálibou v záhadách a napínavých odhaleních.

Hodnocení:
95%

Okomentovat