SCM music player

27. ledna 2016

Příchod tmy | Recenze

Název: Příchod tmy
Originál: Stalking Darkness
Autor: Lynn Flewelling
Díl: 2/7
Počet stran: 416
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: druhé

Život našich dvou Pozorovatelů se po dramatických událostech na hradě lady Kassarie se vrátil do starých kolejí. Seregil už Aleka naučil snad vše, co mohl, a oba se teď naplno věnují zlodějíčkovským povinnostem Kočky z Rhíminee, občas zaskočí na šlechtický banket do ulice Kol.
Válka Skaly s Plenimarem se však kvapem blíží a Plenimarský lord Mardus začíná uskutečňovat své nekalé plány na porážku svých protivníků, k jejichž dokončení bude třeba pár starobylých artefaktů, jeden mocný bůh a hromada lidských obětí...



Po velmi vydařeném Štěstí ve stínech (recenze tady) jsem se málem třásla nedočkavostí, jen abych se už mohla znovu ponořit do světa Nočních běžců. Naštěstí jsem toto čekání přečkala s víceméně dobrým duševním zdravím a můžu o dalších dobrodružstvích Aleka a Seregila napsat relativně smysluplnou recenzi.

Zdroj
Jakékoli pochybnosti o tom, že by se kvalita série mohla s druhým dílem o něco snížit, jsem si prostě nedovolila. Protentokrát se mi to nevymstilo, jelikož Příchod tmy mě bavil možná ještě o něco víc než první díl. Autorka si ve většině případů odpustila složité intriky, vsadila spíše na akci (a city nic netušících čtenářů), což se velmi vyplatilo. Ohledně stylu psaní paní Flewellingové nemám na co si stěžovat, je totiž prostě skvělý. Je pravda, že chvíli trvalo, než se pokračování hlavní zápletky pořádně rozběhlo, ale po několika kapitolách už to jelo non stop až na poslední stranu. Najdeme tady i více dějových linek vyprávěných z mnoha různých pohledů, které se v průběhu knihy všemožně motají a setkají se až v mimořádně napínavém finále. Bohužel se tentokrát nevyhneme bližšímu setkání se Zubatou, jak tomu už tak v dobrých knihách bývá.

Jak jsem již psala v recenzi na Štěstí ve stínech, zdejší fantasy svět je krásně propracovaný a různorodý, zároveň ale nepůsobí příliš přeplácaně, že by tu mezi sebou válčilo pět ras najednou, nebo tak něco. Taky se mi líbí, jak je tady pojata rovnost pohlaví, ženské například fušují do profesionální armády, což snad vidím ve fantasy poprvé. V Příchodu tmy se ale více dostává do popředí magie a tajemní nekromanti, o nichž byla v předchozím díle jen zmínka. To zase přineslo do knihy něco trochu neokoukaného, takže v tomto směru není čeho se bát.

Zdroj
Některým konzervativním jedincům zde však může vadit rozvoj romantického vztahu mezi Alekem a Seregilem, který však já vítám s otevřenou náručí. I když i to je možná málo! Klidně uspořádám třeba uvítací večírek s duhovým dortem.
Klasických romancí je všude plno a když člověk čte hlavně young adult jako já, tak se mu to už trochu znudí. Navíc ta chemie mezi Seregilem a jeho učněm je tak úžasná, až to bolí.

O dvou hlavních hrdinech jsem se rozepsala v předchozí recenzi a snad jste pochopili, že je oba dva naprosto zbožňuju, jsou napsaní zkrátka výborně.
Více prostoru zde dostává odvážná dcera Seregilova přítele Micuma, Beka. O takové tvrďácké holce bych četla klidně celou samostatnou knihu.
Thero už se jakž takž vyhrabal ze svého sucharství a společně s Nysanderem jsem si je dost oblíbila.
Také se podrobněji seznámíme se záporáky v čele s lordem Mardusem a já si přeju, abych je nikdy lépe poznat nemusela.

Příchod tmy se mi líbil stejně jako první díl série, možná dokonce ještě víc, když jsem se pořád neztrácela ve vší té politice, které se ve Štěstí ve stínech objevovaly v mnohem větší míře. Rozvinula se také romantická část příběhu, což mu dodalo ještě větší šťávu. S tím souvisí i to, že autorka chudákům čtenářům taky trochu zabrnkala na city.
Ještě jsem se nedostala ani za první tři díly a už vím, že k této sérii se na sto procent za pár let vrátím, už teď si totiž získala své místo na seznamu knih, jež si mě během několika stran naprosto získaly.

Hodnocení:
92%



Okomentovat